Yes - Tormato

Po skvělém a velmi zdařilém Going For The One se Yes rozhodli ve stejné sestavě nahrát další LP. Pracovní název Yes Tor byl záhy změněn na Tormato. Rozplzlé rajče na obálce pak tak trochu parafrázuje samotný titul. Není to špatné album. Dokonce bych se nebál říct, že je to dobré album, ale tak nadšený jako z předchozích desek z něj nejsem. Celkově na mě působí tak nějak nesourodě , uřvaně a možná také trochu chladně. Future Times/Rejoice je velmi zdařilý začátek. Skladba složená dohromady ze dvou samostatných částí funguje velmi dobře. Komerčně úspěšná Don't Kill The Whale mne, přiznám se, trochu nudí. Wakemanovo minisólo je sice skvělé, ale jinak... To Madrigal je jiný šálek kávy. Krásná skladba a dvojice Anderson/Wakeman skvěle doplněná Howeovou španělkou vyznívá velmi svěže. Totální odvaz v Release, Release má správné bigbeatové grády a probudí snad i mrtvého. Arriving UFO je velmi zvláštní a opravdu mimozemská záležitost, v Yes skutečně neobvyklá, ale musím uznat, že vydařená. Dojemně, možná až dětsky bestarostně (určitě také díky dětskému vokálu) působí Circus Of Heaven, v kontextu celé tvorby Yes opět velmi nevšední skladba. Palec nahoru zvedám i v případě Squierovy zádumčivé Onward. Na závěr naprostá klasika. Vynikající On The Silent Wings Of Freedom s jak jinak, vynikající rytmikou. Prakticky každá skladba na desce je velmi dobrá. Můj problém s tímto albem jsem uvedl na začátku recenze. Když se to všechno spojí dohromady, tak to na mne nepůsobí tak kompatním dojmem jako např. Going For The One. Stále je to ale stará dobrá a poctivá klasika v podání Yes sedmdesátých let nahraná v dnes již legendární sestavě.