Alice Cooper - Hey Stoopid

„Hej, hlupáku!”, hlásá titul prvního alba Alice Coopera z 90. let, totéž volá v refrénu úvodní písně také sám Mistr. A spousta posluchačů, jako by ho vyslyšela, udělala ze sebe opravdu „hlupáky”, kteří nerozpoznali anebo nedocenili (případně obojí) kvalitu předkládaného materiálu, takže jeho prodejní čísla zůstala daleko za úspěchem předchůdce "Trash", ačkoli ten nebyl o nic lepší. (Jistým vysvětlením této skutečnosti může být právě „explodující grunge mánie”...) Stejně jako poslední počin 80. let, komerčně nejúspěšnější Cooperova nahrávka "Trash", i "Hey Stoopid" je doslova přecpáno zvučnými jmény, ať už na postu hostujících muzikantů či spoluautorů skladeb. Ani zde nelze přehlédnout vliv „hit makera” přelomu 80. a 90. let, jímž Desmond Child bezpochyby byl, z hvězdných hostů stojí za zmínku „madman” Ozzy (doprovodný zpěv v titulní skladbě, v níž je vidět i ve videoklipu), kytaristé Joe Satriani, Slash (tehdy Guns N’Roses), Mick Mars (Mötley Crüe), Steve Vai, Vinnie Moore, nebo třeba baskytarista Nikki Sixx (Mötley Crüe)... I tady najdeme jasné hity, vlastně se dá říct, že jen stěží bychom vybrali skladby, které hitový potenciál nemají... O to víc udivuje fakt, že s výjimkou "Hey Stoopid", "Love’s A Loaded Gun" a "Feed My Frankenstein", k nimž byly natočeny klipy (v případě posledně jmenované, jde o záběry z komedie Waynův svět II), se v éteru žádné další nějak moc neobjevovaly; a to ani balady ”Burning Our Bed” či ”Die For You”... Na rozdíl od předchozí desky, zde ale, kromě „pop metalu na mejdany” (byť kvalitního), najdeme také „klasičtější záležitosti”, třeba skvělou, závěrečnou "Wind Up Toy", anebo (alespo� pro mě) vrchol alba (a jednu z nejlepších skladeb Alice vůbec), lehce přes sedm minut dlouhou "Might As Well Be On Mars". Zprvu pomalá, procítěná záležitost, pozvolna gradující, s vynikající atmosférou i textem, parádní basovou linkou a sólem, výtečným refrénem, vokálem a... A vůbec, to se musí slyšet... I kdyby na albu ostatní věci nestály za nic, tenhle song mu zajistí místo na výsluní... Protože tomu tak není (a ostatní písně jsou po čertech dobré), tahle deska si zaslouží víc, než záři jednoho slunce, a to rovnou sluncí pět... (P. S. Přehlížení této výborné nahrávky je pro mě další jasný důkaz „nelogičnosti” fungování šoubyznysu a úspěšnosti v něm...)