Rozhodně nejsem pamětník a hovořit o něčem, co jsem nezažil, je proto těžké, ale dovedu si představit, jaký rozruch musela tato deska udělat. Společnost je odkojená Beatles a hippies érou, jen v industriálním nitru Anglie vzniká první heavymetalový zásek.
Jak je možné, že tvrdá, syrová a temná nahrávka uspěla mezi blues rockem ve vrcholné formě, psychedelií, novým progresivním rockem a Let It Be?
Jednoduše. Je totiž skvělá. Kdybych žil v roce 1970 a poprvé uslyšel úvodní skladbu Black Sabbath, bál bych se taky. Ale není to jen o strachu nebo hutnosti. Je to něco nového.
Iommiho kytara, syrovější a jednodušší než kdykoliv potom, udává atmosféru celého alba, která je Ozzyho svěžím* zpěvem vynesena ještě o úroveň výš. Jestli eponymní album přineslo do světa rocku něco jiného, tak je to právě atmosféra. Od začátku až do konce absolutní temno pro všechny posluchače Beatles a Yardbirds. A kde jinde tahle depresivní nálada může vzniknout, než v nejprůmyslovější oblasti hudebního světa.
*=dobře, svěžím rozhodně ne, ale i oproti Paranoidu zní dost neopotřebovaně. Časy se mění a Ozzyho hlas na Black Sabbath musí vylekat každého, kdo prozatím poslouchal jen No More Tears a věci okolo.
Co se samotných písní týče... Nebudu zmiňovat všechny a popisovat je od začátku do konce, přesto je tu několik nezapomenutelných momentů. Nejvýznamnější, nejstrašidelnější a nejtemnější Black Sabbath je koncertní tutovka dodnes, bouře jako intro a těžký a jednoduchý riff, démonický zpěv a prociťované "oh nooo". Další zajímavý a můj oblíbený kousek - The Wizard. Kytara geniálně doplňovaná harmonikou. N.I.B., basové intro a zbytek skladby postavené na dalším jednoduchém chytlavém riffu. A na konec Warning, dokonale reprezentující rané Black Sabbath s pozůstatky blues.
Prvotina je sice zastíněná Paranoidem, War Pigs, Paranoid nebo Iron Man budou vždy populárnější a komerčně úspěšnější, ale kouzlo prvního metalového alba na světě už nenesou.
Nelze říct nic víc než "poslechni si to taky".
↧
