Netajím se tím, že mě Genesis s Peterem Gabrielem nezaujali. Asi jsem do této muziky ještě nedorostl. Třeba to přijde až časem... ale zatím mi to nevadí, užívám si Phila Collinse. Škoda, že We can´t dance je jejich poslední společné album. Na druhou stranu, možná pánům, Collinsosi, Rutherfordovi a Banksovi docházeli společné nápady, neboť půlka alba mě celkem nudí. Předchozí deska mě rozhodně baví víc.
Toto album je pro mě album pěti skladeb. Tj. první čtyři a pak číslo devět. Tyto písně mě baví jak po textové stránce tak po hudební. Collinsovi emoce cítíme ve skladbách No sone of mine, která zaujme hlavně dokonalou produkcí a postupnou gradací, Driving the last spike, která možná připomene Genesis druhé půlky 70. let a Hold of my heart, která je typická collinsovka. Nadsázku typickou pro celé Genesis té doby cítíme zase ve skladbách Jesus he knows me, která je jasným hitem pro dobrou náladu a I can´t dance, která je opravdu vtipná, počínaje textem, riffem až po klávesové efekty. A to je prostě typický trademark Genesis, který je nejvíc patrný od roku 1983. Bohužel více skladeb mě zde už nezaujalo a nějak mi splývají a nejsem schopen si je zapamatovat. Album má i příliš dlouhou stopáž.
Ale tak jako tak je to příjemné rozloučení s jednou pěknou érou Genesis díky mnou výše zmíněným skladbám.
↧