King's X - King's X

Eponymní čtvrté album bývá obvykle považováno za nejslabší desku raných King’s X. Je jasné, že po Faith Hope Love nebylo jednoduché přijít s kvalitativně srovnatelným počinem. Pinnick & spol sice skutečně neudrželi laťku, nastavenou v devadesátém roce až proklatě vysoko, přesto nabídli alespo� standardní, vcelku dobře se poslouchající kolekci. Pro mě osobně je „čtyřka“ dokonce o chlup lepší než druhé album, a to jsem si dobře vědom faktu, že spousta kritiků a fanoušků vyzdvihuje Gretchen Goes to Nebraska až na jakýsi piedestal. Čtvrtá deska je poněkud poklidnější a také mírně popovější; mnoho skladeb si ale stále drží onen nezaměnitelný feeling, dýchající z rané tvorby kapely. Absolutně nejchytlavější jsou hned první dva songy: "The World Around Me" a "Prisoner". Ty by na mé imaginární X výběrovce nejspíš chybět nemohly. Zvláště tedy prvně jmenovaná - její totálně nakažlivý rif mi jen tak z hlavy nevypadne. Ta druhá je pak typickým kandidátem na líbivý hitový singl. Z dalších věcí zmíním alespo� "Lost in Germany", která se (spolu s "Black Flag") o pět let později probojovala na jedinou oficiální kompilaci v historii kapely. Jedním dechem musím ale přiznat, že při kompletním poslechu alba vynikne bohužel i jeho určitá monotónnost, stejně jako první nechtěné náznaky rutiny v přístupu ke skládání. Rozhodně by také neškodilo zkrátit celkovou délku o jeden dva songy, o nichž se (v historii kapely asi prvně) dá hovořit jako o vycpávkách. Co však nutno pochválit, je tradičně skvělý obal; tentokrát dokonce jeden z jejich nejlepších… V roce 1992 se zdálo, že King’s X mají vrchol své kariéry za sebou, a nyní už je čeká (komerčně i kvalitativně) jenom sestupná křivka. Toto podezření se naštěstí podařilo dokonale vyvrátit hned následující deskou. O tom ale zase někdy jindy.