LE ORME.
Skvost,který jsem pro sebe objevil až docela
nadávno.Pamatuji si docela přesně,jak jsem
seděl u Youtube,poslouchal nahrávky kapel z
počátku sedmdesátých let a najednou poprvé
uslyšel "Collage" z jejich stejnojmenné
desky.Úplně mě uhranula a brzy stala se sočástí
mé sbírky.Byl jse okouzlen nádhernou hudbou na
rozhraní art a classical rocku,ještě docela
nespoutanou,syrovou i surovou.Z nahrávky ucítil
jsem příval energie a nadšení mladých hudebníků.
V půvabné classical rockové,trochu pompézní
pecce "Collage" miluji nástup dechů ke konci
skladby,v "Era Inverno" bublající hammond pod
bicími Michiho dei Rossi,"Cemento armato"?Klame
tělem,začíná se poklidně,ale za pár okamžiků
zvrhne se v divokou instrumentální smršť,vrchol
alba."Sguardo Verso Il Cielo" přinese melodii na
uklidnění,ale již strašidelnými zvuky ozývá se
"Evasione Totale".Celá instrumentální skladba
má pochmurnou náladu,Antonio Pagliuca chvílemi
nebohý hammond i docela týrá a tíživá atmosféra
přenese se i do následující "Immagini",kdy mi
klapky připomínají harmonium a Tagliapetra zpívá
jako na funusu.Leč závěrečná "Morte Di Un Fiore"
zví i přes svůj název velice optimisticky,provázená
fanfárami na dechové nástroje,paráda a slavnostní
tečka na konec.
Ačkoliv nahrávka pochází už z roku 1971 a
zvukově trochu hapruje,hudba jako taková je to
excelentní a přitom trochu obhroublá a neotesaná,
má svoje kouzlo.Magii.
↧