Deska Contrappunti vyšla v roce 1974 a i když
je pořád ještě hodně dobrá,trochu ztrácí se
ve stínu triumvirátu klasických alb Collage-
Uomo Di Pezza-Felona e Sorona.
Titulní skladba by se dala označit jako
tribut aristokratům ELP.Nikdy dříve je Le Orme
nepřipomínají tak jako tady,ale zde se to srovnání
přímo nabízí.Precizní bicí,běhy po klaviatuře
se špetkou té disonance,avšak celé působí to
poněkud profesorsky chladně a odtažitě.
Melodramatická a subtilní Frutto acerbo je
ovšem z jiného těsta.Akustické kytary tu hrají
prim,k tomu procítěný vokál,piano a uchu lahodící mellotron,půvabná věcička.
Překvapení se skrývá v podobě třetí,
instrumentální Aliante,která připomene skladbu Cesty
bláznov ze Zelené pošty.Michi di Rossi nasadí podobně zvláštní nepravidelný rytmus a Pagliuca
po chvíli se přidá s jednoduchou,ale působivou
melodií.Je to kontrastní,ale neodolatelně
návykové a chytlavé.
První stranu desky uzavírá India,jemnost se
snoubí s disharmonií,futuristicky znějícími
syntezátory a zvuky o jejichž původu se dá
spekulovat.
Pohádkově krásná La fabbbricante d´angeli
rozjíždí druhou stranu a nese s sebou všechny
atributy Le Orme.Působivou melodii i orchestrální
pasáže,má gradaci,švih.Vrchol alba.
Závěr desky tvoří skladby Notturno a Maggio.
Prvně jmenovaná má fundament v souhře piana a
syntezátorů a i když na chvilku za horizontem
zahřmí kotle,přijde mi poněkud bezradná.Tam kde
končí,plynule naváže Maggio.Nejdelší skladba
přináší od každého kousek.Disharmonii vystřídá
melodická část a po další schizofrenii podepřené
kvílejícím moogem celkem poklidně celé album
končí.
Nahrávka střídá lepší momenty s těmi trochu
slabšími,ale obsahuje tři kousky prvotřídní
jakosti Made in Italy.A jsem rád,že ji mám.
↧