První sólové album tohoto vynikajícího kytaristy
přináší na ploše třiačtyřiceti minut devítiskladbovou kolekci instrumentálního heavy metalu made in Shrapnel Records.Jistě zajímavá je další studiová výpomoc-
na klapky hraje další rychlopalník Tony MacAlpine a bubenické party obstaral Tommy Aldridge,známý ze
spolupráce s Ozzym,Gary Moorem a později třeba Whitesnake.
Netvrdím,že jde o něco vyjímečného.Skladby si plynou pěkně jedna za druhou,kytarové sólo střídá klávesové,některé melodie se povedly víc,jiné méně,zvuk taky není nejlepší,ale desku mám rád.Je to se zápalem nahraný nářez a poslouchá se výborně.Styl,kterým se tady Moore prezentuje k dokonalosti dovedl teprve na následující Time Odyssey,ale i tak se tady objevují silné momenty.
Třeba klasikou načichlá Hero Without Honor a hlavně
Saved By A Miracle,tu opravdu miluji.Úvod obstará
brilantní a také pekně splašená hra na akustickou
kytaru,nastoupí kapela a leitmotiv celé skladby
je velice melodický a chytlavý.Po třech minutách
se rozpoutá bitva o Berlín a Aldridge překotně
odbouchá kulometné sólo,znovu hlavní téma a
představení končí.Paráda.
Zajímavé je,že skladbičky většinou upalují ve
slušném tempu a jde o solidní metalový mazec,za
klasický kytarový ploužák se nedá označit ani
závěrečná The Journey,která se tak sice zpočátku
ksichtí,ovšem nakonec se stejně pěkně rozeběhne.
Ve své době byla tahle muzika docela populární,desky se prodalo víc,jak sto tisíc kousků no a jeden mám
i já.S hodnocením váhám,je to víc,než jen dobré a
tak tedy lepší tři.Time Odyssey mám přece jen
mnohem raději.
↧