Na začátek nutno říct, že největší vadou prvního alba legendárních Deep Purple je produkce. Kvalita zvuku je chvílemi opravdu špatná.
Narozdíl od hudby, protože ta se povedla. Přestože Shades Of Deep Purple obsahuje jen tři zpívané vlastní písně, rozhodně nabízí spoustu zajímavých a originálních hudebních motivů, ať už v přejatých skladbách nebo instrumentálkách.
And The Addres - moc pěnký, trochu psychedelický otvírák
Hush - není co představovat, touhle skladbou se dodnes pyšní některé koncerty poslední sestavy, skoro 45 let po nahrání
One More Rainy Day - pěkná píseň, která trochu utrpěla mixáží. A ty zvuky bouře na začátku, ty se opravdu nepovedly
Mandrake Root - klasika, na koncertech se protahující na několik desítek minut
Help - opravdu pozoruhodné zpracování Beatles. Tak moc si pohrát s tempem skladby chce cit
Hey Joe - zabijácké Lordovo intro a španělské prvky v Blackmoreově hře obklopující pěkný cover Jimiho Hendrixe.
Další vyjímečné pětihvězdičkové album. Zvuk ze šedesátých let, hudba nadčasová
↧