Tom Scholz, syn architektky a stavitele z Toleda v Ohiu, absolvent Ottawa Hills High School, bakalář i magistr v oboru strojírenství na Massachusetts Institute of Technology, inovátor z Polaroid Corporation, který je držitelem 34 amerických patentů, multiinstrumentalista a perfekcionalista, duchovní otec stylotvorné hudební formace, z rytířů urozeného rocku* ten nejurozenější. Mr. Rockman.
Curriculum vitae vůdčí osobnosti skupiny Boston neobsahuje úplně běžné položky a ne zcela obvyklé okolnosti provázely také vznik debutového alba.
V bezejmenných souborech či málo známých skupinách The Monks, The Hard Core, Freehold, Bagshot Row, Middle Earth, Revolting Tunes Revue a Mother’s Milk se od konce šedesátých let střetávali Tom Scholz (kytary, klávesové nástroje), Barry Goudreau (kytara), Jim Masdea (bicí), Fran Sheehan (baskytara), John ’Sib’ Hashian (bicí) a zpěvák Bradley Delp, který zrod kapely glosoval: „Já jsem znal Frana, ten znal Barryho a hrával se Sibem, který hrál s Tomem, a Tom znal mě...“
Dlouhodobé působení na klubové scéně hlavního města státu Massachusetts však místo kýžené smlouvy s nahrávací společností vedlo začátkem roku 1974 k dočasné rozluce. Scholz ovšem skálopevně věřil v kvalitu rozpracovaného materiálu a za Delpova přispění neváhal ve vlastním dvanáctistopém studiu Foxglove ve Watertownu dopilovat šest skladeb.
„Byli jsme dva kluci, kteří ve svém volném čase psali písně a s pomocí Jima a dalších přátel je nahrávali v domácím suterénním studiu. Celých šest let jsme tuto činnost financovali z vlastní kapsy, až jsme byli jen krůček od krachu. Štěstí se na nás usmálo doslova na poslední chvíli a zájem projevily hned tři významné labely,“ vzpomíná Scholz na první polovinu sedmdesátých let.
Z nejasných důvodů dostala přednost firma Epic Records (CBS), přestože trvala na výměně bicmena (při konkurzu 28. listopadu 1975 jím byl David Currier) a na doplnění sestavy pro živá vystoupení. Vrátil se tedy Goudreau a rytmiku propříště obstarávali Sheehan s Hashianem.
A navzdory dostupným údajům nelze úplně spolehlivě zmapovat ani historii zrodu prvního alba. S jistotou lze uvést, že i přes nátlak společnosti Scholz nadále preferoval (a prosadil) práci ve Foxglove, že Delpův nadoblačný vokál byl zachycen v hollywoodských Capitol Studios na jaře 1976, a že vedle ústřední dvojice dostal na albu největší prostor Sib Hashian. Účast ostatních byla pouze sporadická, Masdeaovi byla připsána v Rock & Roll Band (s původně uváděnou délkou 2:60!), Sheehanovi v první části Foreplay/Long Time a Goudreauovi v jejím pokračování. Jediným číslem, které odráželo společnou práci kvintetu, tak nakonec bylo Delpovo gradující finále Let Me Take You Home Tonight, natočené v losangeleském studiu The Record Plant.
Eponymní album přineslo neslýchanou porci majestátního pompézního rocku, jemuž Brad Delp svým nenapodobitelným projevem vtiskl duši. Časuodolný skvost byl srozumitelný masám i v době nastupující discománie a vzestupu zájmu o punk. Vyšplhal se na 3. příčku hitparády Billboard 200 a přinesl singlové hity More Than a Feeling (#5 US), Long Time (#22 US) a Peace of Mind (#38 US). Nevídaný ohlas (titul se na celé desetiletí stal nejrychleji prodávaným debutem) zajistil formaci již během léta 1976 ohromnou publicitu a umožnil účast na celosvětovém turné s Black Sabbath a Moxy. „Byli jedni z mála, na které jsem se díval každý večer,“ přiznal Geezer Butler.
O třicet let později nápis na obalu digipakové reedice, kterou připravil Scholz s pečlivostí jemu vlastní, uváděl již přes 17 milionů prodaných kopií! Ani tento projekt se však nerodil bez komplikací: „V roce 2004 jsem se pustil do práce na novém materiálu, zastavily mě ale dlouhodobé zdravotní problémy. Když jsem se dal konečně do kupy, oklikou jsem se dozvěděl o plánu Sony BMG vydat remasterované verze dvou nejstarších alb Boston. Měly být rozšířené o nějaké živé nahrávky, které jsem nikdy předtím ani neslyšel. Jak se ukázalo později, tzv. bonusový materiál se skládal ze dvou čísel. Šlo o ne zrovna nejlepší ztvárnění Smokin’ a Foreplay/Long Time z 18. prosince 1976 v hale The Spectrum ve Philadelphii. Veden snahou zabránit obchodní válce jsem – bez ohledu na nekalé praktiky v hudebním průmyslu – zvolil diplomatický přístup. A vyplatilo se. Můj manažer odvedl skvělou práci a firmu záhy přesvědčil o nutnosti změnit plány.“
Remaster od Sony (produkce Bruce Dickinson) byl ale před stažením z oběhu začátkem dubna 2006 k mání v několika kanadských obchodech. Oficiální reedice se díky nezměrnému Scholzovu úsilí objevila na pultech již 13. června a setkala se s ohromným úspěchem. V té souvislosti třeba připomenout jeho další vyjádření: „Nejcennější jsou dopisy od lidí, kterým naše hudba nějakým způsobem pomohla překonat těžké časy, nebo nastartovat pozitivní změnu v životě. Takový druh úspěchu pro mne znamená mnohem víc, než cokoli jiného.“
Právě to je ten nejlepší důvod, proč poslouchat Boston.
_____________________________________________
Psáno pro Rock plus (volně dostupné č. 4/2011)
* © Jaromír Tůma
↧