Vřelých a pozitivních ohlasů na tvorbu Banco Del
Mutuo Soccorso jsem si na netu přečetl dost a dost
a to byl víc než dobrý důvod k tomu,seznámit se s
touhle italskou squadrou trochu blíž.Naštěstí už
jsou dnes díky různým reedicím jejich alba vcelku
dostupná a mohl jsem začít rovnou od základu,tedy
tímto bezejmenným debutem.
Lehce přes dvě minuty dlouhá introdukce In Volo
navodí tajuplnou atmosféru.Podivné zvuky mísí se tu
s mluveným slovem,akustickou kytarou,flétnou a
dětským sborem,opona se zvedá a na scénu vtrhne
přímočaře razantní a přitom melodický bigbít R.I.P.
Co okamžitě praští přes uši je originální,téměř
operní zpěv Francesca Di Giacoma.Píseń si klopotně
uhání vpřed,ale po instrumentálním intermezzu přejde
do pompézního finále,kde dá bravurní Di Giacomo
vyniknout svému sytému hlasu.Parádní a chytlavá
šlupka hned na úvod.
Passagio je jen minutku trvající drobnůstka a než
se člověk naděje,je tu košatá a téměř instrumentální
šleha Metamorfosi.Témata a motivy střídají se v
rychlém sledu a hlavními protagonisty jsou tu oba
klávesisté,ovšem prostor dostane i elektrická
kytara.Právě ta po téměř osmi minutách odehraje
nosnou melodii a konečně přidá se i vokál v patřičně
okázalém závěru.Díky produkci a špatnému zvuku je
to syrové,neučesané,nekašírované,trochu humpolácké,
ale přesto-nebo právě proto-neodolatelně přitažlivé.
Ale pozor,přichází vrchol alba,bezmála devatenáct minut dlouhá Il Giardino Del Mago,rozdělená do čtyř plynule na sebe navazujících částí.Bývá to s takhle
dlouhými skladbami kříž,ne vždy se podaří po celou
dobu udržet posluchačovu pozornost,jenže v tomto případě to neplatí.Jde o nádhernou,přepečlivě
vystavěnou mnohovrstvou kompozici gradující do
pompézního refrénu.Melodrama,La Scala,Giuseppe
Verdi by se asi nestačil divit.Tleskám a volám
bravo,bravissimo!
Přichází poslední věc,Traccia,krátká instrumentálka
vysypaná pěkně od podlahy.Tedy nějaké vokály tu najdeme,ovšem jen takové to sborové na na na,ale to už je opravdu tečka.A se vší parádou.
Je to výborná nahrávka,art rockově rozkošatělá a přitom posluchačsky velmi vstřícná.I když jsou také následující desky Banco velmi zajímavé,má pro mne tato největší kouzlo.Archaicky znějící bigboš
mám rád a tuhle placku stavím do jedný lajny s
takovými,jako jsou např. Act One od Beggar´s Opera,
Collage od Le Orme,nebo Mediterranean Tales od
Triumvirat.Nejsou třeba úplně dokonalé,nemají ten nejlepší zvuk,ale cítím tam radost z hraní a chuť to těm ostatním nandat.
Dávám pět a doporučuji každému novému zájemci o
italský progresivní rock.
↧