Black Sabbath - Master of Reality

Je to další obrovský posun dopředu, což je u Black Sabbath v té době až neuvěřitelně zvykem. Jak vzhledem k Paranoidu, tak i k debutu. Daleko méně toho skvělého jamu, o to více však nápaditých bomb protkaných bažinatým zvukem Tonyho esgéčka... a v neposlední řadě ta kompozice na desce:-)) Tato deska jako první opravdu stojí nejvíc za poslech komplet a bez přerušení. Nejspíš hlavně Tony si uvědomil, kolik může jejich albům přidat využitím skutečnosti, že desku(na rozdíl od cédéčka) si člověk většinou poslechne vždycky vcelku. Už jen to, jak album pěkně odkašle a nastupuje "Sweat Leaf", kytara se vleče a válí mě v bahně, Ozzy v záři svým fakt osobitým způsobem prezentuje zamilovaný text, obět by asi skončila pěkně na prkně:-)) Neúnavnost riffů, melodií a hlavně krásných momentů, jako když se z "Embrya" vylíhne temná zombie vypalovačka "Children of the Grave" nebo vytržení z pět a půl minuty decimující "Lord of this World" orient-noční "Solitude", jako z kanálu plnýho krys a feťáckých stříkaček do pohádek tisíce a jedné noci. To je Master of Reality.