Po vynikajícím debutu a ještě v tom samém roce
vydaném albu Darwin! přišli Banco o rok později s
titulem Io Sono Nato Libero(Narodil jsem se volný).
Italsky sice nerozumím ani zbla,ale texty jsou prý
velmi politické a sociálně kritické a tíživá,složitá
a ne tak snadno přístupná hudba tomu nasvědčuje.Ne
každého fanouška chytne tahle deska za srdce hned na
první poslech,vyžaduje trochu trpělivosti,pozornosti
a otevřenou mysl,ale zas taková hrůza to není a po
několikanásobné ochutnávce vyplave její skrytý půvab.
Úvodní Canto Nomade Per Un Prigioniero Politico trvá
bezmála 16 minut a je to řádně rozvětvená art rocková kompozice.Témata střídají se jak apoštolové na orloji,od naléhavých částí s lamentujícím Di Giacomem po instrumentální,téměř jazzrockové masáže.
Jisté zklidnění přinese tichá část zhruba ve druhé
třetině skladby,s akustickými kytarami a vířením
na bonga.U vokálu je cítit větší důraz na text,což
je trochu na úkor melodické linky,ale zpěvu si stejně užijeme jen v prvních sedmi minutách.Dál už je to jízda čistě instrumentální.
Non Mi Rompete(Nechci se nechat zlomit)je jistě nejpřístupnějším kouskem na desce.Jde o pěknou,
melodickou písničku s kouzelným refrénem.Banco si vystačí s Di Giacomovým hlasem,akustickými kytarami,
trochou perkusí a špetkou syntetizátorového hvízdání.Jak nemám moog v oblibě,tady je použit vkusně a neruší.
Třetí v pořadí,La Citta´ Sottile,je skladbou s velmi tíživou atmosférou a těžkou na poslech.Vyznačuje se
urputně klopotným a těžkopádným monotóním rytmem a
z části teatrálně deklamovaným textem.Dle mého
názoru nejslabší kus celé pětiskladbové kolekce.
To Dopo..Niente E´Piu´ Lo Stesso už je zas pěkně
košatá a barevná.Dominují klávesy bratří Nocenziových,naléhavý bravurní zpěv a pěknou práci
odvedou i bicí.Kompozice by se dala velmi zhruba
rozdělit na dvě části a zvlášť ta druhá-uvedená
pěknou fanfárkou-je velice poutavá a instrumentálně
bohatá.V samotném závěru pak přijde zahuštěná pasáž
připomínající ELP,ovšem to už jsme u posledního
kamínku do mozaiky,skladbičky Traccia II.Piano
rozehraje jásavou melodii,přidají se syntetizátory,
bicí,je to chytlavé a pompézní.Parádní věc,najednou
velmi odlehčená,vhodnější kousek k uzavření celé
kolekce si lze jen těžko představit.
Musím zdůraznit,že na rok 1973 má deska neuvěřitelný
zvuk,posluchač si v hudbě může vychutnat i ty
nejjemnější nuance a milovníci kvalitního přednesu
si přijdou na své.V rámci tvorby Banco Del Mutuo Soccorso staví její fanoušci tuto placku na nejvyšší stupeń,já si např. debutu cením trochu víc.
I tak jsou čtyři hvězdičky zcela zasloužené a
legitimní.
↧