Motörhead - Inferno

Hodně povedené album... Určitě nejlepší v novém tisíciletí (pochopitelně mezi ostatními „motoráckými”) a jedno z těch lepších od druhé půlky 80. let... Hned v úvodní vypalovačce "Terminal Show" si zahostoval se svou Ibanezkou Steve Vai, jedno sólo si vystřihl také v závěru šesté "Down On Me", a ač by obě skladby „fungovaly” stejně dobře i bez něj, jde o příjemný bonus... Celá „infernální” (tj. „pekelná”) nahrávka je dostatečně tvrdá, zárove� však melodická a taky, což u desek Motorhead nebývá vždy pravidlem, pestrá; a to i přesto, že jde o jednu z nejdelších studiových nahrávek kapely (je to dvojdeska se stopáží ke 49 minutám). Jak už jsem zmínil v úvodu, považuji tento počin „Lemmyho bandy” za velice zdařilý a současně dost vyrovnaný, přesto zde ale jedna píse� ční nad ostatní, a to závěrečná „bluesovka” "Whorehouse Blues". Lemmy tu vyměnil svého „rickenbackera” za „španělku”, zafoukal na harmoniku a zachraptěl, podpořen druhou akustickou kytarou v rukou Phila Campbella, no a „zabluesoval” jako rodák od Mississippi. Pro mě skvělá tečka za výtečným albem... (Mimochodem k ní existuje i docela povedený klip.)