TĹ™etĂ a poslednĂ Ĺ™adovĂ© album Nicka Drakea vyšlo v Ăşnoru 1972. Tentokrát mÄ›l moĹľnost si nahrát desku podle svĂ˝ch pĹ™edstav. CoĹľ tento v tĂ© dobÄ› uĹľ velice uzavĹ™enĂ˝ hudebnĂk pĹ™esnÄ› naplnil. V duchu svĂ© málomluvnĂ© osobnosti se domluvil jen se studiovĂ˝m technikem Johnem Woodem, snad jedinĂ˝m ÄŤlovÄ›kem, ke kterĂ©mu mÄ›l v hudebnĂ branĹľi dĹŻvÄ›ru, a bÄ›hem dvou dvouhodinovĂ˝ch sessions nahrál v Ĺ™Ăjnu 1971 jedenáct pĂsnĂ, kterĂ© vyšly pod názvem Pink Moon. PouhĂ˝ch 29 minut trvajĂcĂ nahrávka je ve znamenĂ akustickĂ© kytary a zpÄ›vu. Jen v titulnĂ pĂsni zbyla jedna stopa i pro klavĂr. Nickova hra je velmi Ăşsporná, pĹ™itom ale dost technická, zpÄ›v pĹ™irozenĂ˝, pĂsnÄ› melancholickĂ©, texty osobnĂ, ale ÄŤasto s nejasnĂ˝m poselstvĂm, jehoĹľ vĂ˝znam nechal autor na posluchaÄŤi samotnĂ©m. Popisovat ani nenĂ moĹľnĂ©, lepšà se zaposlouchat.
↧