Poprvé jsem o skupině Pink Floyd četl v Melodii jako o velice zdárně se vyvíjející to bylo v roce 1971. Potom mi kamarád půjčil dvě alba Meddle a A Saucerful Of Secrets, která jsem si nahrál . V té době mě bral hard rock a tato alba měla do hard rocku daleko. Následovala Ummagumma a Relics dá se říci, že stejný pocit. V roce 73 vyšlo album The Dark Side Of The Moon naše periodika jako Melodie a Mladý svět o této desce vůbec neinformovaly. Pouze mezi lidmi se šířila zvěst o tom, že je to bomba. Začal jsem se po tomto albu shánět a netrvalo dlouho a měl jsem jej na pásku značky Scotch. Po několika posleších jsem byl unesen bylo to něco úplně jiného, než ostatní alba vydaná v tom roce.
S pronikáním do této desky jsem zjistil, že se mi čím dál tím víc líbí i ta alba vydaná dříve. Tuto desku jsme poslouchali s kamarády při různých sedánkách, poslouchal jsem ji s mou manželkou a poslouchám ji nyní.
Tuto desku beru jako životní příběh anonymního jedince od narození po smrt. Začíná zrozením s tlukotem srdce po krátkém dětství ( Speak To Me) je jedinec vržen do života, kde jej stíhají různé útrapy znázorněné elektronickým hromobitím ( On The Run ) to je náhle přerušeno zvoněním budíku a tím že si člověk uvědomí, že čas je nemilosrdný a jeho doba žití je spočítána. Vrhá se na bussines a po honbě za penězi je postižen mozkovou příhodou ( Brain Damage) po které upadá do komatu s barevnými sny a následně umírá ( Eclipse). Žádná vrcholná čísla toto album nemá samo je vrcholem tvorby skupiny jako celek.
Tomuto albu se nedá vyčítat nějaká podbízivost nebo vykalkulovanost, protože skupina sama byla zaskočena obrovským celosvětovým úspěchem, který nemá a neměl obdoby.
Mně osobně se více líbí první alba se Sydem Barettem a potom Ummagumma, kterou považuji za vrchol jejich umělecké tvorby. Já osobně považuji všechna alba Pink Floyd za 5hvězd. Takže hodnocení je jednoznačné
↧