První setkání s tvorbou King Crimson se odehrálo tak, že kamarád na intru přinesl několik potištěných papírů s tím že jakási společnost tuším, že Music Club nabízí nahrání z desek za 10,- Kč/ na LP a že bychom si mohli každý nahrát jeden pásek a pak si nahrávky vzájemně vyměnit. Mezi mnou vybranými tituly byla tehdy aktuální deska Earthbound. Když mi po týdnu nahraný pásek přišel a pustili jsme si to, byl to šok 21st Century Schizoid Man v té nejsyrovější a nejtvrdší poloze. Za několik dní přivezl kamarád, co byl na škole v Pardubicích nahrané In The Court Of Crimson King a Islands. Ve srovnání s Earthboundem to bylo něco jiného zvláště Epitaph, I Talk To The Wind. Skupina mě začala hodně zajímat a vrchol nastal když vyšlo album Lark´s Tongues In Aspic tehdy jsem si ho nahrál přímo z LP a začal kolotoč, protože jsem tento pásek točil pořád dokola. To album začíná monotóním stále se zvyšujícím zvukem pak udeří blesk a začne pravá rocková bouře, kde nad odsekávanými rytmy ční bláznivá Frippova kytara a housle Davida Crosse. Následuje zklidnění v Book Of Saturday. Další skladbu Exiles miluji od prvních táhlých houslových tónů a zde se mi líbí i krásný zpěv Johna Wettona pokračujícího ve stopách úžasného Grega Lakea. Je zajímavé, že na deskách King Crimson z prvního období zpívají vždy baskytaristé. Druhá strana alba začíná tvrděrockovou Easy Money a přes hypnotickou Talking Drum se dostáváme k závěru alba v podobě skladby Lark´s Tongues In Aspic Part II. Toto album jsem si zamiloval od počátku a nedám na něj dopustit patří spolu s prvním albem, Islands a Red k tomu nejlepšímu co bylo v rámci rockové hudby vytvořeno.
King Crimson se stali mou životní hudební láskou líbí se mi od nich vše včetně Frippových solových desek. I když některé ( No Pussyfooting s Brianem Enem) jsou dost kontroverzní.
K tomuto a ostaním albům King Crimson se pořád vracím pořidil jsem si je v CD i LP formě a pouštím si CD abych si neohrál LP a při poslechu si prohlížím textový doprovod na obalech vinylů. Hodnocení jednoznačně 5hvězd
↧