Tímto albem Extreme dotkli se hvězd.Skvělá deska,která před dvaceti lety nemohla chybět na žádném našem mejdanu.Výběr hudby na takový dýchánek byl vždy naprosto esenciální,ten poslouchal to a ta zas tohle, ale v názoru na III Sides To Every Story jsme se vzájemně shodli.I když tehdy poslouchal jsem spíš ultrametály,Extreme líbili se i mě.A to tak,že moc.Cédéčka však pro mne byla tenkrát ještě vzácná a velmi drahá a tak pár let trvalo,než jsem stříbrný kotouček konečně zařadil do své sbírky.
Po důrazné Warheads,která album otevírá přichází první velký hit - Rest in Peace.Smyčcový úvod,peprný
Bettencourtův nájezd,přiměřeně chytlavý refrén a
špičkové melodické kytarové sólo navrch.Ve vysílání
místního rádia Rest in Peace tenkrát rotovala poměrně často a jakmile jsem ji na pracovišti při
budování kapitalismu zaslechl,křepce zamířil jsem k
přijímači,o montérky utřel ukoptěné pazoury a
volume vytočil pěkně na maximum.K nelíčené radosti
mých kolegů.Ale dost bylo vzpomínek,jedeme dál.
Rázná Politicalamity využitím dechové sekce připomene předchozí placku Pornograffitti a Color Me Blind je znovu odpíchnutý rokec,nikoli Rittberger,
s parádními vokály.Živě jsem Extreme nikdy neslyšel,ale na desce jim to zpívá skvěle.Pořádný
odzemek nutící posluchače do skoku,to je skladba
Cupid´s Dead.Skvělá kytarová masáž.Hyper melodickým
a přitom energickým kouskem je následující Peacemaker Die,s jak cholera nakažlivým refrénem,kterým končí první a ostřejší kapitola alba.
Křehčí druhou část - Mine - uvádí baladická Seven
Sundays,vlastně první cajdák na desce.A vůbec ne špatný.Budu se opakovat,ale vokály jsou tu opět
špičkové.Tragic Comic je ráznější,ovšem s půvabně subtilní instrumentací.Taková unplugged taneční
věcička s pěkným refrénem.Následující dvojka - Our
Father a Stop the World - jsou písněmi nabitými obrovským hitovým potenciálem.Jedna lepší než
druhá,s opravdu skvostnými melodiemi.Kraťoulinká,
symfoňákem podmázlá God Isn´t Dead? už posluchače připravuje na třetí kapitolu - & the Truth.Cherone
v ní podává famózní výkon,při kterém se mi ježí srst po celém těle.
Hrací skříňka skrývá poklad v podobě do tří partů rozděleného kusu Everything Under The Sun.Dámy a
pánové,tak tohle je přepečlivě vystavěná kompozice,hotový majstrštyk!Tempo sice nikterak kvapné,ale atmosféra hustá tak,že by se dala krájet.
A s lahůdkovým doprovodem symfonického orchestru k tomu.Pocity z poslechu jsou vskutku velmi povznášející,zejména ze závěrečné Who Cares? s
explozivními vstupy symfoňáku.Klobouk dolů.
Tohle je úžasná deska a ani dvacet let neubralo nic z její krásy.Dávám plný počet a doporučuji všem dychtivým zájemcům o tvrdý a přitom melodický rock.
↧