Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. V roce 1987 Malmsteen nezvládl svého Jaguára, rozštípal se o strom a s krevní sraženinou na mozku skončil na sedm dní v komatu. Nervy v pravé ruce si navíc poškodil tak, že mu téměř ochrnula. Tou dobou mu po těžké nemoci zemřela i milovaná matka a to už by bylo na jednoho docela dost. Ne však na tohoto kytarového kouzelníka. Obdivuhodně rychle se dal do kupy a už v osmaosmdesátém nahrál nové album - Odyssey. A tytam jsou časy trochu těžkoprdelatého hard rocku, Rising Force se na nové desce prezentují vysoce melodickým heavy metalem a Malmsteen dokázal, že je nejen skvělý kytarista, ale i výborný skladatel a hitmaker. Jako diskutabilní považuji angažmá Joe Lynn Turnera, světoběžníka s vydobytými ostruhami, ovšem také dalšího kohouta na jednom smetišti. Brzy to přestalo klapat a po světovém turné si musel sbalit fidlátka nejenom on, ale rovnou celá kapela. O tom však až někdy příště...
Úvod desky je jak hrom.Rising Force. Mašinkvér bicích a melodický kvapík se sprškou kytarových a klávesových sól, laťka nastavená proklatě vysoko! Středně tempá Hold On nakopne pulsující basou (Bob Daisley!), výbornou vokální linkou a hyperrychlým sólem. Na pomalejším základě jde o velice dráždivou záležitost. Přichází první obrovský hit, singlovka Heaven Tonight a hned po ní cajdáček Dreaming (Tell Me). S pořádně hlučným sólem. Krátká instrumentálka Bite the Bullet plynule přejde do kytarové masáže Riot in the Dungeons, natlakované jak papiňák, s dalším duelem Malmsteen versus Jens Johansson.
Následující tři písně jsou jedna chytlavější, než druhá. Deja Vu s eruptivním, v závěru až Hendrixovským sólem, Crystal Ball s báječným refrénem i možná trochu podbízivější Now is the Time. Ale teď si držte klobouky, je tu až speed metalový fofr Faster than the Speed Of Light. Vokální melodie výborná a refrén jakbysmet. Závěr alba má na starosti instrumentální a zabijácká riffovačka Krakatau a kratičká Memories je již zvonivě akustickým outrem.
Je to parádní jízda a čas s ní strávený mi vždycky uteče nebývale rychle. Kdybych byl nucen naházet do drtičky všechna Malmsteenova cedla a mohl si nechat jen jedno jediné, bylo by to tohle. Myslím, že přesně tady si brali inspiraci Stratovarius, Kenziner a jim podobní. Jo, přesně si pamatuji na den, kdy jsem si kotouček koupil. V Praze, 7.9.1994. Cestou na Strahov. Na Pink Floyd.
..hoši z Hammerfall na desku Crimson Thunder umístili cover úvodní skladby, Rising Force. Docela mi spadla čelist. Oni ji hrají ještě krapet rychleji..
↧