Osobně Yesshows vnímám jako jakéhosi bratříčka legendárního Yessongs. Zatímco na Yessongs můžeme slyšet skladby z desek The Yes Album, Fragile a Close To The Edge, Yessongs pokračuje v plejádě neméně skvělých live nahrávek z alb Tales From Topographic Oceans, Relayer, Going For The One a Tormato. Vyjímku tvoří pouze Time And A Word ze stejnojmenného alba z roku 1970.
Kapele to prostě hraje skvěle. Hned úvodní Parallels se zajímavým Wakemanovým nástupem je vynikající zážitek, stejně jako oddychovka Time And A Word. Škoda jen, že jej Yes již prakticky vypustili ze svého současného koncertního repertoáru. Po úderném Going For The One přichází, troufám si tvrdit, to nejzásadnější z celého alba. Monumentální The Gates Of Delirium, které na této nahrávce zní snad ještě lépe než ve studiové verzi.
Don't Kill The Whale je jediným zástupcem z alba Tormato, a i když jej na řadové desce často přeskakuju (mám ho již dost ohrané), v živém provedení si tuhle píseň vychutnám.
Dalším úžasným a nadčasovým eposem je téměř třicetiminutová Ritual, který na klávesovém postu skvěle odehrál Patrick Moraz. Psychedelická mezihra představující souboj dobra a zla je vítaným a zajímavým zpestřením.
Album uzavírá odpočinková Wonderous Stories.
Yesshows rozhodně potěší i po umělecké - grafické stránce. Roger Dean opět nezklamal a vytvořil jeden z nejkrásnějších obalů, tentokrát se zimním motivem. Radost pohledět, radost poslouchat!
↧