Nový kytarista Tolo Marton se v sestavě Le Orme moc neohřál.Hned po nepovedeném albu Smogmagica si sbalil fidlátka a na jeho místo byl přijat Germano Serafin.Le Orme tedy dál pokračovali ve čtyřech a v říjnu 1976 v londýnských studiích přivedli na svět desku Verita´ nascoste.Skupina v té době nezadržitelně spěla k písničkové tvorbě a nahrávka se nedá v nejmenším přirovnat ke zlatému fondu z let 1971 až 1974.Skladby jsou tedy poněkud přímočařejší,ale chytlavé,melodické a hlavně nevtíravé.Daleko větší prostor dostal i na předchozí nahrávce upozaděný Toni Pagliuca a díky jeho klávesám je album plastičtější,barevnější a košatější.
Deska je překvapivě razantní a jedna z těch dynamičtějších skladeb - "Insieme al concerto"- ji otevírá.Tagliapetrův hlas zní neobvykle slabě a zranitelně a jako protipólu dočkáme se tady fortelně odehraných instrumentálních pasáží.O sóla bratrsky se dělí kytara i klávesy.Přichází písnička mě na albu z nejmilejších,"In ottobre".I ona patří k těm odpíchnutým a pyšnit se může opravdu povedenou melodií.Navíc vokální složku převyšuje ta instrumentální a je to moc pěkné poslouchání,se zajímavými rytmy a několika zvraty.Palec nahoru.Titulní "Verita´ nascoste" je pro Le Orme typická křehká balada,zde obohacená kouzelným smyčcovým aranžmá a po ní je na řadě další tvrdší kousek,"Vedi Amsterdam..." s hypnotickými figurami.
Smutná a členitější píseň "Regina al Troubadour" zpočátku trochu klame.Jak zakuklený jezuita.Vypadá to na jednodušší poprock a znenadání posluchač je zaskočený nečekaně přímočarými pasážemi.Navíc do ní Tony Pagliuca přispěl opravdu pěknými klávesami.Za jedinou skutečně slabou skladbu tak považuji až v setu šestou "Radiofelicita´".Nejen že je až příliš jednoduchá a Michi dei Rossi otlouká škopky jak kromaňonec pazourek,ale i do písně násilně implantované zvuky rozhlasového vysílání působí dost rušivě.V ráznější "I Salmoni" mimořádně na baskytaru blýskne se Serafin,zaujmou i instrumentální intermezza,ale to už jsme u finálovky "Il gradino piu´ stretto del cielo",která pokračuje v trendu nastoleném písní předcházející.Přímočará rocková kompozice,která se v poslední minutě zvrhne v docela slušný šrumec.Končetiny rozkmitat poprvé je nucen i dei Rossi,který jinak na celém albu hraje až příliš jednoduše.Na mém původním vydání z roku 1990 jsou navíc bicí hodně vpředu,působí trochu divně a dojem z jinak výborné desky malinko to kazí.
Tuhle přímočarou rockovou desku jen s jednou opravdu slabou skladbou jsem si nakonec dost oblíbil.Napadá mě volné přirovnání třeba k takovým Camel,v období desek Nude a Stationary Traveller.Taky už to není to pravé a ořechové jak na prvních albech,ale jistě mi dáte za pravdu v tom,že je to pořád ještě muzika která se dobře poslouchá.
Album Verita´nascoste stavím do jedné řady s tituly Contrappunti,nebo Storria o leggenda.Poctivé tři hvězdy.
↧