Druhé album exotické míšenky Sade (Adu) Promise, jsem si koupil na nelegální burze ve druhé polovině osmdesátých let, třebaže se pár mých ortodoxních kamarádů ušklíbalo, že se orientuji „nesprávným“ směrem, ale na druhé straně ti z mých kamarádů, kteří měli vztah k rhythm and blues, soulu a jazzu jejich názor nesdíleli a protože se mě její debutní album líbilo, byl jsem zvědav, zda tahle pro mě podmanivá krasavice udrží linii a potvrdí legitimitu svého stylového směřování, kterým ozvláštňovala osmdesátá léta proti chladnému vykalkulovanému synthipopu svou až erotickou podmanivostí a zvláštní atmosférou….
IS IT CRIME – uvolněná cool atmosféra přece jenom zdynamizovaná razantnějším nástupem, než jsem očekával, ale potom jsme už zase doma, tam kde chceme jít. Hammondky s dlouhým tónem, důrazná baskytara a živočišně „umírněné“ bicí se s dechovou sekcí lehce vetřou do vaší mysli. Sametově hladivý vokál Sade klouzá prostorem a její schopnost pracovat s dynamikou přednesu je stejně famózní, jako na předešlém albu. Myslím, že Andrew Hale je velmi citlivý klávesový hráč – umí to skvěle jmak na hammondky, tak na elektrické piano, stejně jako na klasický klavír, podobně jako Stuart Matthewman pracuje citlivě se saxofonem. Oba udávají instrumentální prim. Také Terry Bailey na trubku s dusítkem (mírně ve stylu Milese Davise) zde dokresluje atmosféru. Spojení rhythm and blues, soulu, jazzu a popu se zde děje s velkým vkusem bez podbízivosti. Dobrý začátek!
THE SWEETEST TABOO – pulsující bicí Dave Earlyho s asistencí percussion nabídnou směs salsy a dalších latinskoamerických ingrediencí. Hudba je živější, tanečnější a uvolněnější. Zajímavě sem vstupují s akcenty členové dechové sekce, krátkými přiznávkami a musím chválit skvěle tepající baskytaru Paula Denmana. Kdo má rád hudbu Střední a Jižní Ameriky a nepovažuje ji za „odpad“, ten je schopen se v této hudbě najít a prožít nejen latinizovaný jazz, ale i funk, kam se hudba zvolna dostává…
WAR OF THE HEARTS – percussion Martina Dittchama v úvodu a dlouhý melancholický saxofon (jako od Wayne Shortera). Zvláštní harmonická linka v náladotvorných obrazech s přítomným smutkem, který dokáže Sade krásně pojmenovat a vyjádřit svým emocionálním způsobem křehké ženy, aniž by musela tlačit na hlas. Při takové skladbě si dokážu představit, jak je půlnoc prázdná kavárna na pobřeží, všichni odešli spát a já svírám v náručí svůdnou malou mulatku, která na mě upírá svoje bezedné oči a i přes temnotu vidím její pootevřená ústa s lesknoucími se bělostnými zuby a cítím její dech a pot…. V pozadí slyším klavír, hammondky, elektrické piano, naříkající saxofon, bezpražcovou baskytaru, pulsující percussion, náladotvorné kytarové ornamenty. Je horká noc a my se budeme loučit a už se nikdy neuvidíme a zůstanou nám vzpomínky…. Tak tohle cítím a hudebně i interpretačně vnímám z téhle skladby….
YOU´RE NOT THE MAN – tahle skladba od začátku vypadá jako kontemplativní jazz. Je mírná, líná a uspávající. Sade výtečně vytváří melodickou linku, za podpory klavíru, Matthewmanova saxofonu a klouzavých basů a magického cinkání percussion. Děje se tady v miniaturním prostoru vyjadřování pocitů, kdy žena sděluji muži to co cítí z obapolného vztahu a asi to pro muže nebude příliš lichotivé a povzbudivé. Hudba mírně zesílí svůj tepot, ale nemyslím, že by se atmosféra smutku měla nějak dramatiky změnit. Akcentovaný rytmus hovoří za vnitřní emoce, třebaže Sade zpívá spíš s lehkou hořkostí a pocity muže se zobrazuje v saxofonovém vyznění a kytarových akcentech…..
JEZEBEL – příjemné kytarové rozklady za doprovodu saxofonu. Tohle je balada o židovské dívce, do které se Sade dokáže interpretačně výtečně vžít. Střídání mollových, majových, dimových a durových akordů se zde nádherně propojuje a kreslí v zajímavých impresích méně zřetelný hudební obraz. Elektrické piano Fender-Rhodes příjemně perlí svoje těkavé tóny a saxofon se ujme sóla v mezihře a s elektrickém pianem se gentlemansky přepouštějí prostor. Sade najednou přitlačí na hlas a její emoce vytryskne jako pramen čisté vody, ale vzápětí přitlumí a opět se vrací do své původní polohy. Krásná, vroucná a podmanivá balada, která má duši a citlivou duši dokáže oslovit a naladit. Krásný easy listening jazz v tom nejlepším slova smyslu.
MR. WRONG – trochu jazzového scatu v úvodu a výtečná kooperace Denmanovy baskytary a těkajících percussion, které podporují bicí, ale také elektrická kytara, která lehce občas prošlápne wah wah pedál. Elektrické piano a milesovská trubka s za nimi zvolna plíží a když k tomu připojíme Sade se svými zpívanými i scatovanými vstupu, máme zde zajímavý model svěžího jazzu uvolněného typu bez nějaké výraznější melodie ale s hmatatelnými emocemi….
PUNCH DRUNK – klavírní téma Andrewa Halea je stylově čisté a saxofon Stuarta Matthewmana si s ním velmi dobře rozumí. Pomalé, rovněž skoro líné, ale neusnete, klavírní party se tříští a oslňují vás svou sdělností bez potřeby nadměrného exhibování či improvizací. Skladba je instrumentální a Sade zde není přítomná. Její kapela dokazuje, že i bez své frontmanky má svou legitimitu a dokáže působit jako samostatná jednotka. Hale přesedne za hammondky a dlouhé sametové tóny jsou doplňovaný výraznými krátkými kytarovými akcenty. Mám pocit, jako bych chodil ranními ulicemi newyorské periférie v neděli ráno. Prší, je chladno, město vyspává bouřlivou noc a já jako osamělý chodec hledám někde azyl…
NEVER AS GOOD AS THE FIRST TIME – po předešlé skladbě musí přijít něco živějšího. Bicí sice získaly můj „oblíbený“styl osmdesátých let, ale píseň je vyvažována perfektně pulsující baskytarou a percussion, které táhnou skladbu k funku. Sade zpívá ve střední poloze trochu upozaděna, za ní se ozývá tlumený hukot hammondek a mezihra je stylově napumpované výtečnou baskytarou, která používá v závěrečném akcentu slapové odstřelování strun a elektrická kytara hraje důrazné doprovody. Skladba je určena k tanci, ale dá se zde i dost vyposlouchat v protirytmech a náladách. Hlas Sade je nahrán i ve sborech, který je protipólem jejímu hlavnímu sametovému hlasu.
FEAR – melodická basová linka se potkává s rozkladem akordu elektrické kytary a elektrické kytary a dlouhého tónu hammondek a táhlé tóny s přítomností přearanžovaných smyčců mají společně se zpívaným projevem Sade navodit pocit strachu. Bubenický nástup vojenského pochodového rytmu zní varovně, kooperace smyčců s instrumentací kapely je velmi účinná a také krátké sólo na elektrickou kytaru Carlose Bonnera (mohlo být delší) je velmi jímavé. Sade svým projevem deklaruje pocity strachu s vnitřním varovným hlasem a s vůkolními vlivy. Najednou cítím její ženskou křehkost a dlouhé smutné odeznívání smyčců a hammondek….
TAR BABY je dalším příspěvkem, který víceméně nevybočuje z daného konceptu alba laděného do soulu, jazzu, rhythm and blues a latiny. Možná bych mohl konstatovat, že zde chybějí nějaké průraznější instrumentální okamžiky, kdy se saxofonista, klávesový hráč nebo kytarista ujmou své role, ale takový trend zde nenajdete. Jsou to vynikající hudebníci, ale drží se podle pojetí hudby víceméně v roli doprovazečů, ale parádních...
MAUREEN je závěrečná balada, která je určená pro všechny osamělé ženy na světě, myslím, že se v ní podařila zkloubit ženská něžnost, křehkost, náladovost, smysl pro romantiku a tlumočit skrze interpretaci jakési nesdělitelné poslání. Také zde je potvrzen styl a nenastává nějaký zásadní hudební zvrat k jinému hudebnímu sdělení.
Z alba Promise nejsem zklamán. Sade je zde přesně taková, jak jsem si ji představoval. Viděl jsem později s ní i její koncertní sestřih záznamů na DVD a myslím, že naživo tahle hudba byla ještě přesvědčivější než ve studiu, což ale umocňovala i zajímavě pojednaná scéna, určitá exotika a výtečně seřízený zvuk. Kapela hraje přesvědčivě a dokáže navodit atmosféru v dynamičtějších i umírněnějších polohách. Co se týče skladeb samotných, tak si myslím, že hudební a autorská kreativita byla na prvním albu přece jenom větší a tak abych trochu odstínil Promise od Diamond Life, udělím album čtyři hvězdičky. Drsné rockery a metalisty stoprocentně nezaujme, ale jak jsem psal v úvodu, kdo má v sobě cit pro rhythm and blues, soul, jazz a latinu, ten k albu najde cestu, kromě toho, pokud si pozvete přítelkyni poprvé domů, popijete trochu vínka, zapálíte svíčku a budete sami…. myslím že vám tahle hudba pomůže víc, než nějaká milostná slovíčka. Prostě to zkuste….
↧