AC/DC už vydávají svoje stále stejně pravověrně rock´n´rollové placky ve vyloženě rekreačních intervalech. Dobře tak. Komu by ještě měli něco dokazovat? Ze své pozice si můžou dovolit skládat a koncertovat už jen čistě pro radost a ne pro kapsy. Navíc, kdyby přicházeli s novou deskou každý druhý rok, možná by se se svým pramálo obměňovaným stylem přejedli i skalním. Takhle zůstává každé nové album vzácností i když bez překvapení, po kterém ale stejně nikdo netouží. Na Stiff Upper Lip se mi líbí určitá střídmost ve zvuku, kapela se soustředí na chytlavost riffů propletených z kytar a rytmiky někdy velmi rafinovaně a nestíní je nějakou bombastickou produkcí. Na druhou stranu melodických háčků tu je poskrovnu, že by se některá z písní stala trvalou oporou repertoáru, to se mi nezdá. Nicméně pozitivní pocity ve mně (jako skoro vždycky) převažují 75%
↧