Název alba je trochu zavádějící, protože Van Morrison z vrcholu nikdy nesestoupil. Že se časy mění a každou chvíli je v módě nějaký jiný kopeček, není jeho vina a myslím, že je mu to taky šumafuk. Leta letoucí si hrne dál svoje srdeční záležitosti, zpívá jako bůh a je úplně jedno jestli je v tom zrovna víc blues, soulu, country, folku nebo jazzu. Tahle deska možná nepatří k nejzářivějším v jeho diskografii (je prostě stabilně výborná, je to sakra málo?), ale u mě má to štěstí, že byla mojí iniciační, proto 90%.
↧