Jak jsem již napsal v hodnocení debutového alba seatlleské kapely Alice In Chains tvorba tohoto souboru mě zasáhla tak, že jsem netrpělivě čekal na každé jejich dílo. Když v roce 1994 vyšlo toto mini album. Má něco přes třicet minut normální délka pro šedesátá léta, ale v době CD něco neobvyklého.
Když CD vložíte do přehrávače tak zjistíte, že na tomto díle stejně jako na předcházejícím „Sap“ se kapela snaží odlišit od ostatní produkce maximálním použitím akustických kytar. Stejně jako Led Zeppelin na svém třetím albu zahrnuli do svých skladeb folkové prvky, aby se odlišili od kapel typu Deep Purple, tak Alice In Chains použitím akustických nástrojů vytvořili desku, ke které se dá pořád vracet. Toto album je představením nového hráče na baskytaru Mike Ineze, který předtím působil v bandu Ozzyho Osbourna.
Album začíná skladbou „Rotten Apple se zasněným zpěvem Layne Staleyho a nádhernou kytarou Jerryho Cantrella. Následuje ji podobná s názvem Nutshell. Skladby I Stay Away a No Excuses mají fantastický tah skvělou kombinací akustických a elektrických nástrojů. Na albu snad není slabá skladba. Vynikající kytara Jerryho Cantrella v kombinaci se sugestivním vokálem Layne Staleyho nemá chybu. Pro mě tato deska nezestárne už z důvodu velice úsporného použití klávesových nástrojů. Klávesová aranžmá vzhledem k vývoji nových klávesových nástrojů stárnou velice rychle. Toto album nemá vrcholy a ani propadáky. Mně se líbí kompletně celé. Po dohrání Swing On This mačkám okamžitě replay, protože jedna porce nestačí.
Jak již napsal v reakci jeden progboardista tak i pro mě je toto album nejlepší deskou skupiny a nemůžu jej hodnotit níže než za pět hvězdiček.
↧