O skupině Gryphon jsem se dočetl jako člen bývalé Jazzové sekce SH ČR někdy v r. 1977, ale mnou respektovaný Jiří Černý o nich už psal dříve. Tuším, že to bylo po jeho návratu z Anglie v r. 1974, kdy viděl naživo Who, ale také Steeleye Span a Gryphon a velmi pochvalně se o nich vyjadřoval. Chvíli mi trvalo, než jsem jejich hudbu získal k poslechu, ale byl jsem jí uhranut od prvního okamžiku a větší část jejich produkce vlastním....
Je to ryze anglická hudba, tímto způsobem (domnívám se ani nikde jinde při snaze ji napodobit ji nelze interpretovat). Umělecky vyzrálá, esteticky dokonalá a muzikantsky vysoce profesionální. Nejsem si ale jist, jestli je společensky doceněná a mediálně natolik známá, aby z deseti dotazovaných převážná většina věděla o koho se jedná. Od prvního alba to byla i hudba vývojová, nesázela na prověřenou schematickou podobu a získávala nové zajímavé prvky. Red Queen To Gryphon Three bych po malém zaváhání označil za jejich vrcholný opus...
Hlavními uměleckými osobnostmi jsou Richard Harvey a Brian Gulland, aniž by však byla ponížena role ostatní výtečných hráčů.
OPENING MOVE - Prolog alba má artrockovou podobu, v němž se rozvíjí úvodní téma. Klavírní postupy vykazují klasicizující prvky, ale následně do tématu vstupují renesanční nálady kolorované dřevěnými dechovými nástroji, ale vzápětí se do hry dostávají bicí nástroje a tympány za asitence synthesizerů. Ty však ustupují nádherné zámecké atmosféře 16. století. Rozvíjené téma má kompoziční sevřenost a postupně se do hry dostává elektrická kytara (nijak agresivně, ale ústrojně přesvědčivě), tak jako bicí nástroje. Harmonické proměny rozšiřují celou další škálu zvuků a dramatické zesilování napětí neustále graduje a vrství tak další harmonie. Klavírní a varhanní téma zklidňuje atmosféru do pevnějšího útvaru.
SECOND SPASM - nádherná ukázka umělé renesanční hudby, kterou Harvey a Gulland milují a dokáží na ní stavět pevnou architekturu. Rockové aspekty ovšem náhle převáží a důsledné rytmické obrazce se propojují s veškerými instrumenty v pevný a organicky silný tvar. Rytmika velmi přesně spolupracuje s kytarou a klávesami. Krumhorny hrají nádherné duety ve velmi živém provedení. Čiší z nich radost a touha po dalším objevování. V další části skladby se objeví pochodový rytmus a melodiku obstarávají neagresivní klávesy a princip hudby získavá místy až symfonickou podobu.
Úvodní téma renesační hudby se nám zase vrátí jako příjemné pohlazení staré Anglie v hodovních síních za svitu svící a rozmařilých šlechticů a opět je zde rytmické téma v superpřesných obrazech hudební dokonalosti. (Vedení basové linky a její uchopení mě trochu připomíná famózního bratislavského baskytaristu Fedora Freša...). Výtečná skladba!
LAMENT - akustické kytary a krumhorn hrají poklidnou melodii, do které vstupují i flétny a celkový dojem z příjemné balady zůstává jako hlavní vklad. Smysl pro proporce a klávesové ornamenty včetně cinkání zvonečků mají konejšivý a laskavý charakter... Po kratší odmlce se ve skladbě změní atmosféra a rytmus. Klávesové předivo, melodické basy a rozjímavý krumhorn se snoubí v uvolněnou hudební formu. Rozvíjení tématu svědčí o studiu klasické hudební formy.... Náhle však rytmicky živější část přinese více vzruchu a prokreslení atmosféry. Taylorova akustická kytara se učila na Dowlandových skladbách pracovat s tóny, najednou ovšem rockově důraznější proměna s tympány a pevnější harmonií přináší nový estetický pohled do tématu. Artrockové principy první poloviny sedmdesátých let jsou i zde čitelné jako např. u Genesis, ale Gryphon s těmito principy zacházejí jinak a jejich asociace na staroanglickou hudbu jsou více než zřejmé....
CHECKMATE - rockové téma - v němž se propojuje klasicizující klavírní propracování s unisony kytary a synthesizeru v přesných tónových variacích. Hráčská soudržnost je opravdu jedinečná. Nejenom že ctí hudební formu, ale podřizujíse společnému záměru a nikdo nemá absolutní sólistické ambice. Místy lze vycítit i podobné asociace v hudbě Gentle Giant, kteří ovšem směřují k jazzovějším polohám... Příjemnou zámeckou atmosféru vyzařuje flétna, ale i přeznívající zvuky cembala a akustické kytary. Místy člověk nabývá dojmu, že poslouchá vážnou hudbu netknutou žádnými agresovními vlivy zvenčí. Klavírní běhy a rytmické předivo se však opět hlásí ke slovu, ale jejich proměnlivost a nástrojové zapojení do tématu ve vás nevyvolá žádné pochybnosti. Aplikace elektronických nástrojů je velmi subtilní a nenarušuje vnitřní rovnováhu, třeba že dynamické proměny jsou velmi čitelné. V závěru ovšem hudba získává na větší průraznosti a bicí a baskytara se v žádném případě neztrácejí. Přesto však flétna a krumhorn kralují harmoniím, do kterých jsou vrstveny další nástroje.
Kompozičně a aranžérsky skutečně mistrovské dílo, které docení jen trochu náročnější posluchač....
Líbilo se mi Hejkalovo označení "Orlolev" velmi poetické a výstižné. Já jsem se setkal zase s označením "Pták Noh". Vřele doporučuji všem, kteří Gryphon buď neznají vůbec, anebo jenom zběžně. Je to krásná a ryzí hudba a do našeho života vnaší nový pozitivistický rozměr s nádechem starých dobrých časů....
Plný počet hvězdiček!
↧