Nuže, skupinu Jeronimo znám asi rok díky jednomu pořadu p.Lindaura na Rádiu Beat, jejich debutové album zhruba půl roku. Považuji je za kapelu na vcelku slušné úrovni, ale jaksi nepatří mezi moje oblíbence. Jejich styl mi nepřipadá příliš originální a rozhodně bych je osobně neřadil mezi legendy hard-rocku. Tím ovšem nechci říci, že tahle deska je špatná. Naopak, je plná zajímavých, chytlavých songů, z nichž jsem si asi nejvíc oblíbil NO NO NO, poněvadž mi přijde asi nejosobitější. Ale halt to není hudba, kterou bych vydržel poslouchat celé hodiny. Ta půlhodina bohatě stačí.
Ale abych nebyl nespravedlivý k těm klukům německejm : čtyři body
↧