Album Filth ( Chlívárna) mi nahrál kamarád na kazetu, když si jej půjčil v půjčovně CD v Paláci kultury. Jednalo se o první album skupiny, která se po poslechu alb Children of God, The Burning World a Holy Money stala pro mě kultovní kapelou číslo jedna. Hudbu zaznamenanou na tomto albu popisoval článek v Melodii z roku 1988 jako něco hodně ulítlého.
Album nahrála skupina v obsazení dvě basy, dvoje bicí a kytara. Na kytaru hrál a dodnes hraje Norman Westberg z Detroitu a na jedny bicí hrál švýcarský bubeník Roli Mossiman, který se později stal producentem švýcarské legendy Young Gods. To co se odehrává na desce je něco co se snad ani nedá nazvat normální hudba. Skladby bez začátku, bez konce, bez melodie a bez rytmu. Pomalý hluk tvořený dvojicí bas a bicích do toho skřípot, vrčení tvořené kytarou a místy až nelidský řev Michaela Giry. Sice v každé z devíti skladeb je vrčení i lomoz trochu jiný, ale na první poslech pro běžného posluchače neposlouchatelná záležitost. Skladby vyniknou až po vícenásobném poslechu na volume doprava. Při této intenzitě vám dokonale vyčistí hlavu. Půjčil jsem kazetu jednomu metalistovi k posouzení. Když mi kazetu vracel, prohlásil, že to není ta správně tvrdá hudba
Album je přesně v duchu hnutí „no wave“ devět free rockových skladeb. Album jsem si oblíbil jako všechna od této kapely a nemůžu mu dát méně než čtyři hvězdičky. Domnívám se, že skupinu ani album tady moc lidí nezná a proto neočekávám reakce. Dal jsem to sem jako upozornění na něco co se vymyká běžné produkci
↧