Album Infra Dig je prvním dílem multiinstrumentalisty a skladatele Jamese Grigsbyho, které vyšlo v roce 1984 na jeho soukromém labelu. První desky vyšly v malém nákladu a po vyprodání nebyl proveden dotisk. Jejich vydání v CD podobě je zásluha německé pobočky Recommended Records No Man´s Land, která vydala, jejich první desky na dvou CD s názvem Archive One a Archive Two. Nedostatkem těchto CD je to, že alba nejsou celá z každého chybí nějaká skladba, která je na vinylové verzi.
Vinylová verze této desky obsahuje dvanáct skladeb, ale na CD verzi, kterou mám k dispozici je těch skladeb pouze deset. Když jsem si desku pustil tak jsem otevřel ústa, jet totiž něco co neznám v provedení někoho jiného. Tak dokonalá fúze jazzu, klasiky a elektroniky namíchané do písničkových útvarů. Písňové koláže, jinak se tomu nedá říkat, dokáží svými vstupy jazzových, artificiálních a někdy i rockových prvků základní útvar dokonale rozbít a vytvořit něco co může být použito jako doprovod filmových scén. Rovněž zajímavě působí místy až operní zpěv Christine Clements. Pod každou skladbou si můžete představit děje a obrazy. Album se nedá přirovnat k tvorbě nějaké zavedené skupiny, možná tak k Art Bears. Deska se mi líbí celá, ale chtěl bych vyzvednout třeba Stares In Steps, The Totem Motorist , Aunt Iodine , nebo úvodní Edison Games. Jedinečné a originální dílo, které dokážu poslouchat pořád dokola.
Prvotinu jedné z nejoriginálnějších skupin posledních let nemůžu hodnotit méně než pěti hvězdičkami.
↧