V roce 1991 R.E.M. definitivně opustili vody akademického alternativního rocku a vstoupili do vysoké mainstreamové hry. Neznamená to ovšem, že by pánové Stipe, Buck, Mills a Berry nějak zásadně změnili svoji hudební filozofii a cítění. Hudba obsažená na desce Out of time je ovšem v jistých ohledech mnohem přístupnější, možná i jednodušší a hitovější. Nutno ovšem dodat, že i na dvou předcházejících nahrávkách jsou skladby, které se postupem času staly hitem a objevili se i v pop-kultuře. Za všechny mohu říci, že příkladem mohou být známé It´s the end of The World as we know it a Orange Crush.
Pojďme se ovšem podívat na samotnou desku, která se mi zatím jeví po všech stránkách nejvyzrálejší a nejnápaditější a kapela šla ještě o krok vpřed oproti výtečné a pro opravdové fanoušky R.E.M. možná nejhodnotnější desku v celé obsáhlé diskografii.
Album otevře skladba hodná svému názvu. Hitová rozverná Radio Song, která jasně ukáže, že album bude pestré a bohaté na originální nápady a taky otevřené pro své posluchače.
Pak přijde nejznámější skladba nejen alba, ale celé tvorby R.E.M., které tak zaručila opravdu globální popularitu a nesmrtelnost. Uvede ji známý melodický motiv na mandolínu, který podpoří nekomplikovaná rytmika, aby vynikl charismatický hlas Michaela, který je tím hlavním subjektem v této jinak nádherné skladbě. Samostatnou kapitolou je pak text, které ovšem R.E.M. měli vždy výborné.
Zádumčivá Low patří ovšem ke skrytým perlám nahrávky, která spíše vynikne až po dalším poslechu. Zaujme hluboký vokál Michaela a conga Berryho.
Příjemně překvapí Near Wild Heaven, kde hlavní zpěv obstarává Mike Mills a celá skladba má tak něžnější podobu.
Z druhé strany desky vynikne skladba, a je to takový vrchol, na který čekají téměř všichni posluchači. Nádherná, na první poslech veselá Shiny Happy People. Peter Buck opět obstarává hlavní melodický motiv na elektrickou mandolínu, kterou podpoří jednoduchá rytmika. Ovšem tím hlavním je trojice vokalistů Stipe, kterému výtečně sekundují populární rusovlasá zpěvačka Kate Pierson a Mike Mills. Trojice hlasů se krásně prolínají a vytváří tak jedinečnou atmosféru. Co se týče textu, ten si můžete vyložit z několika stránek. Buď se mu vesele oddat, nebo se nad ním vážněji zamyslet, ale nechci zde vytvářet důvod k polemizování. Jediné co můžu kapele vyčíst, je to, že ji nikdy nezahráli na živo, ale to je známá věc.
Mills si pak roli hlavního vokalisty zahraje ve skladbě Half a World Away, která má opět takovou něžnější atmosféru.
Výborná skladba je i následující Texarkama, které v sobě nese určitý odkaz starší tvorby R.E.M. a to stejné se dá říci i o další skryté perle desky, Country Feed Back, která má určitě ještě silnější atmosféru tvorby kapely v polovině 80. let
V celkovém kontextu je deska jasným vrcholem tvorby R.E.M. a nic už ji nepřekonalo. Je sice vstupem do středního proudu rockového žánru, zachovává si ovšem hlavní myšlenku nahrávek Green a Document. Globální popularita, kterou kapelu zasáhla je mnohem patrnější na dalších albumech Automatic for the People a Monster ... a pak už je to zase jiný příběh...
Pro mne a další fanoušky zůstane Out of Time tím nejkrásnějším a nejmilejším.
↧