Více strohý Dandy navazuje logicky spíše na nabroušený Zip Gun než na předchozího Dragona, nedosahuje už jeho říznosti a Zipgunovské kouzlo nadupané strhující taneční hudby je tu více naředěno rutinou. Ale budiž chválou, že rutinou dominantně bolanovskou.
Některé skladby jsou hodně dobré - úvodní Dandyin the Underworld, kde hostuje jako co-zpěvák dokonce Steve Harley z Cockney Rebel, spolehlivě zabere hitový singl Soul of My Suit, vymyká se také rázovitě sekaná Hangs-up. Zbytek se dá spolehlivě označit za slušný průměr, průser se zde žádný rozhodně nekoná (jako třeba na Zinc Alloy)
Není ovšem myslím opět moc záhodno studovat texty, a zvláště přitom myslet na bujnou obrazotvornost starých Tyrannosaurů nebo inteligentní poetiku Electric Warrioru. Nekoná se, nekoná. Omluvou je, že účelové rock n´rollové slogany také neoplývaly sdělností a poselstvími, šlo jim jen o to, aby se dobře nalámaly do textu, hladce klouzaly, dalo se s nimi hlasově kouzlit, a přizpůsobivá angličtina si s tím nakonec už poradí a zní to obstojně. Nic víc než:
"Jason B. Sad was a lonely lad
His head was a bed for everyone
His clothes was his life
But his heart was a knife
Inscribed on it was "rock 'n' roll is cruel"
chtít prostě nemůžeme. Ale funguje to.
Deska si myslím zaslouží hezké tři hvězdičky, dal bych i tři a půl, kdyby to šlo, pro milovníka Bolana je určitě nezbytná, pro novovstup do Bolanova hájemství je však vhodnější nějaký dobrý výběr, kde budou figurovat i singlovky Children of the Revolution, 20th Century Boy nebo New York City, případně celý Electric Warrior. Mým vstupem byl ovšem tehdy Zip Gun, a možná proto na něj nedám dopustit. Tato deska je od něho mírný krok dolů, ale ne zas o tolik, aby nestála za poslech. Patří pevně do dějin, a byla to navíc Marcova poslední.
↧