Se zmínkou o skupině jména Cult jsem se poprvé setkal prostřednictvím článku v Mladém světě a následně v Melodii, kde byla zmínka o albu Electric. Popis alba v Melodii mě zaujal a album Electric jsem si nahrál a kamarád, od kterého jsem si nahrával měl i předchozí podle jeho slov ještě lepší album Love. Skupina Cult hraje na těchto albech klasický hard rock inspirovaný velikány jako Led Zeppelin, Who a Rolling Stones. V některých skladbách je znát inspirace i kapelami jako U2 a Big Country.
Na albu se nachází deset skladeb klasického hard rocku s psychedelickými názvuky. Úvod desky obstará svižná skladba s názvem Nirvana, pokračuje podobná s názvem Big Neon Glitter a po titulní rovněž rychlejší skladbě následuje pro mě vrchol desky v podobě balady s názvem Brother Wolf, Sister Moon. Skladbu zpíva Ian Astbury velice sugestivně a ve skladbě je nádherné sólo Billyho Duffyho na kytaru. Skladba The Phoenix je plně v duchu Jimiho Hendrixe i s hendrixovskou kytarou s kvákadlem. Následují tři rychlejší skladby a závěr alba obstará křehká balada s názvem Black Angel. Nejsem velkým posluchačem ani milovníkem hard rocku, ale tahle deska i v podstatě celé dílo skupiny Cult se mi líbí. Ian Astbury, když se vrátil z Kanady do Anglie tak se považuje za někoho, v němž se na zem vrací duch siouxského náčelníka Tašunko Vitka slavného vítěze u Little Big Hornu, kterého všichni znají jako Crazy Horse.
Album Love je podle mě jeden z vrcholů tvorby skupiny Cult, ale epúonymně pojmenované album se mi líbí o něco více a tak tomuto albu dávám čtyři hvězdičky. Tuhle desku a celé dílo The Cult doporučuji všem milovníkům klasického hard rocku.
↧