Americkou skupinu The Red Masque jsem objevil díky kamarádovi a já jsem si po upozornění našel na internetu k poslechu jejich album Fossil Eyes. Kamarád mi později poslal právě toto debutové album. Mě tvorba The Red Masque hodně chytila, mám rád temnou a ponurou hudbu a ještě ve spojení s ženským vokálem v provedení tak charismatické ženy jakou bezesporu Lynnette Shelley je, to je pro mě to pravé.
Na albu jsou nahrány čtyři skladby úvodní dlouhá Haruspex a tři skladby Birdbrain, Afterloss a Cenotaph v délkách kolem osmi minut. Skoro dvacet pět minut dlouhá Haruspex začíná hrou na dětský hrací strojek podobně jako skladba Mother zpívaná Siouxsie na albu Join Hands. Do hry strojku se postupně přidávají éterické akordy kytar a strašidelné tóny syntezátorů. Lynnetin zpěv tady je v této části skladby zasněný a tajemný. Finále skladby obstará něco, co mi hodně připomíná počátky Velvet Underground a jejich Sister Ray, tady Lynnett přechází do vypjatého až hysterického zpěvu. Skladba končí hrou hracího strojku. Následující Birdbrain je plný strašidelných a depresivních syntezátorových zvuků a vypjatého vokálu. Velmi působivé je v této skladbě závěrečné kytarové sólo za doprovodu vzdechů a nářků zpěvačky. Poloakustickou skladbu Afterloss zpívá Lynnett pouze za doprovodu akustické kytary a percussion. Píseň má skvělou gotickou a hororovou náladu stejně jako závěrečná instrumentální skladba Cenotaph. Při poslechu si připadáte jako v hororové Alence v říši divů, vynikající debutové album, které se vám jen tak neoposlouchá.
Deska Victoria and the Haruspex je jiná než její následovníci, ale albu nemůžu dát méně než pět hvězdiček.
↧