Postupem času mne na této stránce těší, že se zde objevují nové profily jazzových umělců. Mika Sterna znám velice dlouho, můj starší kamarád, jazzový bubeník a učitel hudební výchovy a jazyka českého, druhého stupně na základní škole mne k jeho tvorbě přivedl, co by ještě jako pubertálního mladíka. Nutno ovšem podotknout, že víc jsme se při poslechu zaměřovali na výkon a hru slavného a výtečného bubeníka Dava Weckla, se kterým jsem později při jednom koncertu Sterna a jeho bandu v Přerově seznámili. Tuším, že to bylo v roce 2009. Sic nejsem bubeník, i když si občas na bicí zahraji, ale Mr. Weckla a jeho lehkou svěží hru jsem opravdu obdivoval, na úkor výtečné hry Mr. Sterna.
Ale dost řečí. Měl bych i něco říct o samotném albu. Důvod proč zrovna píši o této desce je takový, že já osobně jsem vždy spíše upřednostňoval rockovou muziku a tak, když jsem si chtěl koupit i desku Mr. Sterna, kde hraje Dave Weckl, onen kamarád mi doporučil, právě Between the Lines, že je dostatečně rocková. Měl pravdu, ústřední kytara opravu sem tam vyloudí i nějaký ten ostřejší rockový tón. Musím se však přiznat, že při prvních posleších jsem se vždy těšil na bicí eskapády Mr. Weckla a když jsem se dozvěděl, že v jistých skladbách hostuje na bicí další můj oblíbenec, Dennis Chambers, pouštěl jsem si tyto skladby zvlášť.
Co se týče skladeb, jako celku, velmi se líbí úvodní uvolněná Sunnyside, která během pěkných jazzových kytarových vyhrávek graduje, ovšem ne nijak závratně a pořád zůstává příjemně poslouchatelná a uvolněná.
Velice mě baví a těší čtvrtá skladba Lose The Suit, kde se při poslechu nejvíce soustředím na saxofonovou hru a jemnou avšak svižnou bicí linku.
U skladeb číslo šest a sedm, jak jsem již podotknul, se nejvíce soustředím na hru Mr. Chamberse.
Následujícími poslechy desky, se musím více soustředit na ostatní nástroje a aspekty nahrávky.
Všechno napravuji v závěrečné skladbě Bait Tone Blues. To je opravdu kapitální zakončení celé desky. Velice svižná a ano, vcelku bluesová/jazzová záležitost, kde se všichni hráči, tedy až saxofonistu předhánějí, kdo zahraje lepší sólo. Mike Stern zde hraje opravdu velmi blues-rockově a předvede pár povedených vyhrávek, které v mezihrách uvede krátce saxofon. V polovině skladby nastoupí i se svým sólem výrazná basa a pak ke konci přijde parádní sólo na bicí v podání Mr. Weckla, na které se vždy těším.
Jak jsem již uvedl, nemám do posledního detailu tuto výbornou desku nastudovanou, u takových nahrávek to dost dlouho trvá, zvlášť u někoho, kdo se zaměřuje jen na určitý nástroj... avšak Mike Stern a jeho Between the Lines bylo takové mé seznámením s fusion jazzem a myslím, že ji můžu právem považovat za velice zdařilou nahrávku a to i možná díky výtečným spoluhráčům, kterým jistě dominují bicmani Dave Weckl a Dennis Chambers.
↧