Kapelu Finnegans Wake jsem poznal díky Progboardu jak už jsem napsal u alba Blue. Vzhledem k tomu, že v profilu se píše, že poslední dvě desky The Bird And The Sky Above a Red jsou plné experimentální hudby, a já nemám nic proti experimentu, chtěl jsem tato alba slyšet. Této cti se mi dostalo a po vyslechnutí obou alb musím konstatovat, že profil nelže. To co se nachází na obou deskách se absolutně nedá srovnat s tím co kapela předvádí na prvních pěti albech.
Deska Red, která vyšla v roce 2011 a má podtitul D Minor Suite, tedy suita v d-moll a tomuto názvu je podřízeno i to co se odehrává na albu. Suita je rozdělena na deset podčástí s všeříkajícím pojmenováním. Album začíná sólem na violu nebo violoncello postupně se přidávají ostatní klasicizující nástroje. V podstatě se jedná o sóla na smyčcové nástroje na freejazzovém podkladu. Ke smyčcům se občas přidávají percussion a klávesy. Deska je komplet bez vokálu, který by třeba v tomto případě byl jistým oživením a přispěl by k větší stravitelnosti díla. Na rozdíl od předchozího alba The Bird And The Sky Above si dovedu představit, že si tuhle desku pustím ještě v budoucnosti. Předchozí deska by ode mne dostala maximálně dvě hvězdičky.
Přes všechny nedostatky za krásná sóla na flétnu a smyčce dávám této desce dvě a půl hvězdičky zaokrouhlené nahoru, takže tři.
↧