Skupinu Legendary Pink Dots jsem poznal díky kamarádovi, který mi dovezl její tvorbu současně s tvorbou hlavního leadra Edwarda Ka-Spella v přepravce cirka před deseti lety. Kapelu jsem znal do té doby pouze podle názvu, a podle nadšených komentářů kamaráda v telefonu. Skupina začala tvořit již koncem sedmdesátých let a svou prvotinu vydala počátkem osmdesátých let. Edward Ka-Spell je velice pracovitý a za svou více než třicetiletou tvůrčí dráhu vydal více než padesát alb a na mnoha sólových počinech svých kolegů z kapely spolupracoval. Od té doby co jsem si pořídil alba Legendary Pink Dots se snažím postupně proniknout do jejich díla.
Deska Shadow Weaver vznikla v roce 1992 a obsahuje deset skladeb. Když si album pustíte tak se ocitnete ve druhé polovině šedesátých let a jako byste slyšeli rané Pink Floyd se Sydem Barrettem. Hlas Edwarda Ka-Spella je mu hodně podobný. Všechny skladby jsou pravou psychedelickou nirvánou, plnou ambientních klávesových ploch a konkrétních zvuků jako cvrlikání ptáčků a podobně. Stačí jen zavřít oči a snít. Já když zavřu oči tak se ocitám v době kdy jsem objevoval čarovný svět populární rockové hudby. Místy připomíná tvorba Legendary Pink Dots alba Silent Corner And The Empty Stage nebo In Camera mistra Petera Hammilla, ale nejblíže jsou stejně stejně Pink Floyd. Mezi skladby na které bych chtěl upozornit patří všechny a nejvíce z mého pohledu úvodní Zero Zero, City Of Needles a Laughing Guest. Každá deska je trochu jiná a to je dobře, alespoň se při poslechu nenudíte.
Album i celá tvorba Legendary Pink Dots se mi hodně líbí a této desce bych udělil plný počet pět hvězdiček, pro její nádhernou snivou náladu a krásné ambientní plochy a zpěv Edwarda, který mi tak připomíná Syda Barretta. Tvorbu Legendary Pink Dots doporučuji všem obdivovatelům Pink Floyd a psychedelické hudby šedesátých let.
↧