Když jsem si někdy v roce 1973 nahrál album Pawn Hearts a následně H To He Who Am Only One od Van der Graaf Generator tak se skupina zařadila vedle Led Zeppelin, Beatles a King Crimsom k mým nejoblíbenějším. Vůdčí osobností Van der Graaf Generator byl charismatický kytarista a zpěvák Peter Hammill. Když jsem nastoupil do Brna do školy tak kamarád na kolejích vlastnil a nahrál mi v té době vydané album In Camera a říkal, že Hammill jich má ještě více. V bulletinu v Jazz v článku věnovaném King Crimson byla zmínka o spolupráci Roberta Frippa s Peterem Hammillem, taky to, že učinkoval na Hammillově první sólové desce Fools Mate. Roberta Frippa a jeho kapelu King Crimson jsem v té době obdivoval nejvíce a chtěl jsem mít vše, na čem učinkoval a tak jsem si od jednoho kamaráda nahrál i tuto desku.
Tohle album vzniklo, ještě v době kdy ještě původní skupina Van der Graaf Generator fungovala a Peter Hammil vytvořil album Fools Mate jako kolekci písniček, které až tak neodpovídaly hudbě produkované skupinou. Na albu je dvanáct krátších skladeb, písniček převážně baladického charakteru. Písničky zpívá Peter Hammill svým nezaměnitelným způsobem. Neznám jiného zpěváka, který by dokázal tak uhrančivým a sugestivním způsobem vyjádřit náladu skladeb. Desku mám rád celou od úvodní svižnější Imperial Zeppelin. Nádherná baladu Vision s dojemným Hammillovým vokálem. V duchu písniček debutového alba Van der Graaf Generator Aerosol Grey Machine je skladba Re-Awakening, tady Hammill dokazuje jaký je univerzální zpěvák. Po Re-Awakening následují písničky Sunshine, Child, Summer Song, Viking, The Birds jedna lepší než druhá. Nedá se vybrat, která je lepší, zda prosluněná Summer Song, nebo dojemné balady Child nebo The Birds, všechny s procítěným Hammilovým vokálem. Tuhle desku jsem si hodně zamiloval a patří k mým nejoblíbenějším deskám.
Fools Mate patří k mým nejoblíbenějším deskám od Petera Hammilla a já jí dávám pět hvězdiček.
↧