Když jsem koncem sedmdesátých let četl v Jazz bulletinu, že je připravena k vydání deska mého oblíbence zpěváka číslo jedna Dona Van Vlieta, tak jsem začal bombardovat svého movitějšího již vydělávajícího kamaráda, zda již tahle deska dorazila k němu. Říkal, že se na to informoval, ale deska není na trhu. Těsně před mým nástupem na vojnu jsem se v Melodii dočetl, že vyšlo bombastické album Doc At Radar Station s vynikající skladbou Run Paint Run Run a že album Bat Chain Puller je v šuplíku. Po návratu z vojny mi jiný kamarád nadšeně oznámil, že na burze koupil album Shiny Beast, jednalo se o album Bat Chain Puller vydané pod jiným názvem. Desku jsem si tehdy nahrál a po revoluci patřily všechny Donovi desky k tomu prvnímu, co jsem si pořídil na CD.
Dvanáct skladeb alba Shiny Beast je vlastně takovou klidnější variantou, původního alba Bat Chain Puller. Písničkymají ducha i styl skladeb již vydaných na jeho nejslavnějších alvbech jako Trout Mask Replica a Lick My Decals Off, Baby, ale chybí jim ta ostrost a syrovost. Tím se tvorba Dona Van Vlieta stala přístupnější i běžnému posluchači. Deska se mi líbí od úvodního blues The Floppy Boot Stomp, přes Tropical Hot Dog Night s náznaky karibského reggae. Vliv reggae se projevuje i ve skladbě Candle Mambo. Hodně se mi líbí instrumentálka Ice Rose s klasickým proplétáním kytar, tak jak to dokáže zaranžovat jen on. Velice pěkná je i skladba Harry Irene s názvuky swingu. Asi nejradši mám skladbu Bat Chain Puller, která nejvíce připomíná slavná alba a blues Love Lies. Vlastně celá deska nemá slabé místo, já jsem si ji oblíbil od prvního poslechu. Škoda, že vyšla až po albu Doc At Radar Station, nebyla už takovým překvapením, i když si myslím, že je o kousek lepší. Pro mě je celá Beefheartova tvorba to nejlepší co v rámci rocku vzniklo, na stejné úrovni jako tvorba jeho kamaráda Franka Zappy.
I tahle deska dostane ode mne pět hvězdiček, patřila by mezi stovku desek, které bych si koupil a byl omezen počtem nosičů.
↧