Skupinu Lifetime jsem si objevil až později než Mahavishnu Orchestra a Weather Report. Do té doby jsem o nich slyšel samé příznivé reference, ale alba s nimi nebyly v mém okolí k sehnání. Potom jeden kamarád získal album s jejich názvem a já jsem (málem) všeho nechal a spěchal jsem na druhý konec města k němu, abych si album prohlédl a zapůjčil. Nebylo pochopitelně na prodej! Na obalu byl dlouhovlasý baskytarista bývalých Cream Jack Bruce, nakrátko ostříhaný John McLaughlin třímající dvoukrký model jeho gibsona a za hammondkami seděl Larry Young, který měl na sobě arabský burnus a zíral na mě malý černošský bubeník s krásně širokým úsměvem – Tony Williams.
Když Bruce odešel – hrála tahle kapela jenom jako trio bez baskytary. Young alias Yassin obstarával basy hammondkami….
Pak se mi ale dostalo po několika letech do rukou albu Believe It. Kapela změnila název na The New Tony Williams Lifetime a hrála fusion music odlišněji, možná přístupněji a hlavně s úplně jinou sestavou. Hudebníky jsem dokázal dešifrovat….
Allana Holdswortha jsem znal ze skupiny Tempest, Gong, ale také U.K.. Vynikající kytarista širokého formátu, Alana Pasquu jsem znal jako univerzálního doprovazeče Boba Dylana (!). Vůbec jsem netušil, že má jazzovou průpravu, ale to pramenilo jenom z mojí neznalosti. Baskytaristu Tonyho Newtona jsem ale neznal…. Předpokládám, že s baskytaristou Paulem Newtonem (ex-Uriah Heep) ale spřízněn asi nebude (?)
A jak vlastně znělo album Believe It prezentované takovou pestrou společností?
SNAKE OIL – počátek byl jakoby hancockovský. Clavinet Hohner D6 preparovaný přes wah wah pedál otevírá vstupní téma a hlásí se úderné šlapající funky rytmika Williamsovy bicí baterie s modulovanou Newtonovou baskytarou a sólový prostor získá elektrická kytara Allana Holdswortha. Jeho hra má technickou suverenitu a barva jeho tónu zní skoro jako amplifikovaný saxofon (!). Hudební téma vychází ze základního motivu, který je harmonicky rozvíjen a postupně se na něj nabalují ve vrstevnatých polohách nové hudební motivy. Williams hraje velmi přesně, ale především omračuje v sofistikovaných breacích a vkládá do skladby plnokrevnou živočišnost. Holdsworth změní barvu svého kytarového tónu a my můžeme poslouchat jeho dlouhé přeznívající tóny, jímž sekunduje clavinet v kovových nástupech… Velmi zajímavý nástup!
FRED – další skladba má rychlejší tempo, ale ubere se zde na agresivitě. Přeznívání tónů elektrického piana Pasquyi, spíš dokresluje atmosféru. Později ovšem jako když se vzdeme divokým říční proud a syrová kytara a údernější bicí proměny zásadním způsobem vstoupí do harmonie, pak ovšem opět dochází ke zklidnění a k většímu posunu k jazzu. Vibrace Fender-Rhodes znějí skoro jako marimba a Pasqua hraje s velkou hráčskou citlivostí vůči kompozici, zato Wiliamsovy bicí nástroje se řítí vpřed ve velkých rytmických proměnách. Newtonova baskytara má tvrdý spodek, ale zatím výrazněji nevyčnívá. Prostor pro divoké kytarové sólo získává Holdsworth. S úžasnou lehkostí střílí svoje tóny jako snopy jisker k noční obloze. Velký smysl pro improvizaci a třebaže fusion music cítí, vy vnímáte jeho rockovou minulost, na rozdíl od takového Al DiMeoly, Johna Goodsalla… Velký obdiv ovšem zaslouží Williams, jako principál sedí skutečně na královském trůně svými bubenickými kousky. Opravdový velmistr hry!
PROTO-COSMOS – v další skladbě Newtonova baskytara získává na větší živosti a je zdatným sparing partnerem Williamsově baterii bicích nástrojů. Holdsworth odehraje další skvělý kytarový chorus a už se necháme unášet nádherně hladivými tóny elektrického piana. Pasqua si pohrává s každým tónem a sází je do harmonie jako perly do mušlí. Krásně odvedený muzikantský vstup. Uzavírá ho nakonec opět Holdsworth s dlouhými tóny elektrické kytary a pár kulometných přechodů na Williamsovy bicí nástroje.
RED ALERT – v této skladbě se The New Tony Williams Lifetime asi nejvíc přibližují rockové platformě. Tedy alespoň v úvodní části skladby. Výrazný elektrický kytarový riff dokáže společně s Newtonem výtečně rozvíjet a potom opravdu vyrazí vpřed jedním z nejdivočeji zahraných sól na kytaru, co si lze představit v daném žánru. Rozšumělé činely a dusavé bicí nástroje podporuje neustále výrazný Newtonův basový riff. Pasqua ovšem na Fender-Rhodes rozehrává další mistrovské jazzové sólo, perlivé jako čerstvě otevřená sodová voda. Rockové téma se nám ale vrací zpátky do hry s divokými proměnami rytmů a harmonií až do závěru v ďábelských breacích na bicí baterii… Velice dobře zaranžovaná a zkomponovaná skladba!
WILDLIFE – tempo skladby se mírně zpomalí. Holdsworth nechá prokreslit kytarové tóny zádumčivě znějícím sólem. Jeho kytarová architektura působí jako žhavé slunce vycházející nad obzor. Fascinuje svou barevností a pohrává si s jednotlivými jemnostmi své hry. Další fáze skladby získá funkový základ. Je to dáno rytmikou bicích a baskytarou a také Pasqua hraje spíše v rytmických obrazcích a vychází z daného zadání spíše ve středních a spodních polohách. Rychlé akordické proměny pravé ruky jsou skutečně mimořádně čisté, svižně podmanivé a pohrávají si s tématem, jako zurčící voda odrážející se v horském potoku od zaoblených kamenů.. Holdsworth skladbu zakončuje svými svěžími kytarovými tóny…..
MR. SPOCK – závěrečná skladba má v sobě opět zesílenější porci rockového základu. Holdsworth změní barvu tónu kytary do syrovějšího pojetí a pořadně promazaný stroj bicích nástrojů a neurotické basové linky vedené vpřed díky častým kulometných přechodům ženou celé téma vpřed. Pasqua opět perlí na elektrické piano, zatímco Holdswoth se po dobu jeho improvizací odpojí z kolektivní hry. Rytmika neustále neomylně žene vpřed svoje úderné pasáže a Holdsworth zcela bez varování vstoupí do skladby dalším rychlým sólovým kytarovým nájezdem. Jeho hra je plnotučná a nabitá velkou porcí energie. V syrových akcentech poskytne prostor k bubenické exhibicí Williamsovým bubnům, které s výraznou vitalitou sázejí jeden break za druhým….
Proporcionálně velmi dobře pojatá hudba. Pro větší rozmanitost by jí slušelo pestřejší využívání dalších klávesových zvuků a i když fusion music z drtivě větší části byla hudba ryze instrumentální, nedělalo by mi až tak velké problémy představit si v některých skladbách pěvecký podíl. Otázkou je, jestli by tím zpěvákem nemohl být sám Tony Williams, ale tyhle moje dohady patří už do světa spekulací a s daným tématem nemají moc společného. Return To Forever znějí více barevněji a proměnlivěji, ovšem s danou úrovní těchto Lifetime si v ničem nezadají. Williams je stejně kvalitní bubenický fenomén jako Lenny White, ale jakákoliv těsnější srovnání většinou nikam nevedou.
Celek jako organická veličina působí úctyhodným dojmem. Velké nasazení, suverénní nástrojové vybavení všech zainteresovaných hráčů ve velkém stylu. Hrají nám prostě páni muzikanti par excellence, které je radost poslouchat.
Dávám plný počet hvězdiček!
Ještě bych mohl dodat, že velkým obdivovatelem a inspirátorem Allana Holdswortha je známý pražský kytarista Stanislav "Klásek" Kubeš (Skupina Jiřího Schelingera, SLS, Etc... a T4). Standu jsem měl naživo ve svém pořadu Rock Antikvariát na Rádiu Hey (blahé paměti) a vyprávěl mě, že se spolu seznámili při jeho pražském pobytu a že ho vozil svým autem na vystoupení. Standa přiznal, že se mu tak splnil velký sen a já mu to věřím!
↧