Z tohohle alba (dvojalba) jsem bývala vždycky dost rozpačitá. Mám totiž ráda alba sevřenějšího a kompaktnějšího rázu, ale pokud si vypůjčím heslo Evropské Unie: "Jednotná v rozmanitosti," pak mohu jen nepřítomně konstatovat, že dle tohohle hesla je tenhle počin vlastně jednotný.
Je tu mnoho kousků, které mě vždy moc přitahovaly: odvázaná Back In The U.S.S.R, neposkvrněná přírodní Blackbird, přímočará Revolution 1 nebo zvláštně ponurá Cry Baby Cry.
Ale samozřejmě najdu i pro mě slabší kousky: Bungalow Bill, Piggies nebo Wild Honey Pie.
Revolution 9 je kapitola sama pro sebe, když jsem ji slyšela poprvé, tak mě notně vyděsila, ale teď ji beru s klidem.
Otázkou zůstává: proč brouci neudělali z tohoto dvojalba jedno silné album? Ostatně asi ani nemohli. Vždycky když se zpětně ohlížíme do historie, na války, zvraty, krize, občas se přistihneme, že si klepeme na čelo se slovy: "Proč ti ti idioti neudělali jinak? Kdyby..."
Ale, žádné kdyby neexistuje. Když se člověk rozhoduje, používá aktuální informace a jedná v souladu s aktuálním stavem. A teprve až s odstupem času, kdy má jiné informace a je jiný stav si řekne, že by jednal úplně jinak. Brouci to prostě udělali jak to udělali a já věřím, že to udělali v souladu s tehdejším stavem věcí. A jsem ráda, že je to dvojalbum jednotné v rozmanitosti.
↧