Nazareth - Nazareth

Pokud jsou staří Aerosmith kříženci Led Zeppelin a Rolling Stones, pak raní Nazareth jsou mixem Stones, Sabbath a Purple, s mírnou příbuzností ke Slade. Výborný debut, který má schopnost chytnout na první pokus. Už úvodní "Witchdoctor Woman" - parádně ukřičená chuligánská verze Black Sabbath - nakopne snad každého hard rockera ze staré školy. Stejně tak následující "Dear John", což je správně šlapající jižanské dirty boogie s parádním honky tonk pianem. V solidním hard rockovém duchu pokračuje "Empty Arms, Empty Heart". I když postrádá odpich prvních dvou věcí, pořád se jedná o slušnou záležitost. Balada "I Had A Dream" ukazuje jemnější tvář Nazareth. Nečekejte však nic ve stylu pozdějších trháků Love Hurts či Dream On. Ani Dan McCafferty tu ještě zdaleka není tak drsně jímavý, jako spíš něžně nesmělý. "Red Light Lady" už zase jede v klasickém, drsně hard rockovém stylu, ale po dvou a půl minutách se nečekaně zlomí v zadumanou, syntetizérem podkreslenou pomalou věc. Po chvíli se přidají kytary a bicí, a až do konce tento kousek dojede jako přitvrzená hymnická balada, aspirující na hard rockovou klasiku. "Fat Man" trochu připomená rané KISS zhruba v období jejich prvních dvou alb. McCafferty má (patrně pomocí nějaké krabičky) basově zkreslený hlas, jímž napodobuje nadutého tlusťocha. Celé se to odehrává ve středním tempu a zní to hodně fajn. Akustickou baladu "Country Girl" podkresluje slide kytara a tu a tam problesknuvší piano. Připomíná to tvorbu mladých Lynyrd Skynyrd zhruba ze stejné doby. Ta se tehdy samozřejmě vyskytovala pouze na demopáscích a svět ji ještě neznal. V obou případech (LS i Naz) se tedy nejspíš jednalo o vliv Free nebo (opět) Rolling Stones, kteří právě s country docela rádi koketovali. Jednička Nazareth má své tři vrcholné části. Tu první tvoří dva úvodní výtržnické kousky, druhou Red Light Lady a tou třetí je nejdelší skladba alba - coververze "Morning Dew". �íká se, že právě Nazareth tuto klusavou atmosférickou kompozici zahráli ze všech nejlíp. Originál neznám a jako první jsem Morning Dew slyšel z alba Vertical Smiles mých oblíbenců Blackfoot. Zpočátku se mi AOR verze jižanských Indiánů líbila více, ale po mnoha posleších uznávám, že i v podání Skotů je tato píse� výborná. Závěr alba patří vážně se tvářící a orchestrem vydatně podpořené skladbě "The King Is Dead". Smyčce k předešlému materiálu moc neladí, i když na albu už jednou slovo dostaly – konkrétně ve finále Red Light Lady. Zatímco tam však patří k akceptovatelným prvkům, zde jsou už příliš dominantní. Toto nevítané zpestření mi ale vysoce pozitivní dojmy z prvního zářezu Nazareth nemůže nějak podstatně zkazit. Potěšili, chlapci skotáčtí! Se vším všudy je to jedna z nejlepších debutových desek, jaké jsem kdy od jaké kapely slyšel. A to se cení. (I když samozřejmě, jedničkám Black Sabbath nebo Led Zeppelin se nevyrovná.) Za pestrost výrazu, sympatické mladické odhodlání a celkovou výživnou hodnotu, uděluji silné čtyři hvězdičky.