Když album vyšlo, tak jsem byl na vojně a po návratu z vojny jsem měl úplně jiné starosti, takže jsem se k albu dosstal pouze okrajově a plně jsem si jej užil až po revoluci, kdy jsem si 2CD koupil.
Album je pojato jako rocková opera, ve které je hlavním hrdinou Pepíkova garážová kapela. Kdo četl Dorůžkovu knihu Šuplík plný Zappy tak tam je ten příběh popsán. Hlavní hrdina je Joe (Ike Willis), dále je tam je groupis Mary (Dale Bozzio) a takového ničitele představuje Frank Zappa jako central scrutinizer (ústřední šmejdil). Frank Zappa je i členem kapely jménem Larry. V Pepíkově garáži zkouší skupina Toad-O vedená Pepíkem, dalším členem kapely je Larry, na hluk vycházející z garáže si stěžuje sousedka, která má syna Sy Borga. Na scénu přicházejí i katolická děvčata, která jsou na rozdíl od protestantek cudná a nechtějí se s muzikanty vyspat. Jednou z katolických děvčat je hloupoučká a naivní Mary, ze které se stává „bedňácká coura“ a zúčastňuje se soutěže o nejhezčí poprsí zvané Miss mokré tričko. Ze soutěže se jede autobusem do Canongy. Joe se vyspí se stánkařkou a je nakažen nějakou pohlavní chorobou, o čemž zpívá ve skladbě „proč to bolí, když čurám“. První díl končí skladbou Lucille Has Messed My Mind Up (Lucille mi úplně popletla hlavu).
V úvodní skladbě Central Scrutinizer se hlubokým hlasem Franka Zappy představí ústřední šmejdil, který potom vstupuje do jednotlivých skladeb i přestávek mezi nimi, aby tam různě brumlal a vyrušoval. Plynule přejdeme do pěkné rockové písničky Joe's Garage, kterou hraje skupina Toad-O. Na scénu přicházejí katolická děvčata, jednou z nich je naivní a hloupoučká Mary. Z Mary se stává Crew Slut (bedňácká coura) a chce se zúčastnit soutěže o nejhezčí poprsí, kde hraje i skupina Toad-O. Skladba Wet T-Shirt Night je vlastně rozhovor Franka Zappy s Mary coby účastnicí soutěže. Ve skladbě On The Bus je velice pěkné a dlouhé sólo na kytaru. Baladu „Why Does It Hurt When I Pee?“ zpívá Ike Willis, píseň pojednává o jeho zkušenosti s pohlavní chorobou. Všechny skladby na prvním aktu mají takový milý zappovský bluesový podtón. Když jsem album slyšel poprvé tak mě moc nenadchlo, očekával jsem něco v duchu One Size Fits All nebo Zoot Allures, ale po těch letech poslechu jsem si album zamiloval a čtu si při poslechu textovou přílohu a srovnávám s dějem, který nastínil Petr Dorůžka v knize. Úplně geniální jsou Frankovy vstupy v roli „ústředního šmejdila“, kdy různě bručí, mručí svým neopakovatelným hlubokým hlasem. Špičkové album, které je na více poslechů.
Celá serie příběhů z Pepíkovy garáže je pro mě za pět hvězdiček
↧