Skupinu Jefferson Airplane jsem poznal díky albu Bark, které patřilo do kolekce vánoční zásilky od indické značky Dum Dum India v roce 1972. Desku si koupil kamarád na internátě a obal této desky se mi moc nelíbil, uzenáč zabalený v tom pytlíku z tmavého papíru, do kterého si dávají nákup v supermarketu Američané. Desku jsem si nahrál, ale přistupoval jsem k tomu se značnou nedůvěrou až do doby, kdy jsem si album přehrál. Zpěv Grace Slickové a vícehlasé doprovodné vokály zbytku, kytary a psychedelická atmosféra. To bylo to pravé, co jsem v té době chtěl slyšet, na téhle desce hraje taky Papa John Greach na housle a to tomu dává tu správnou atmosféru zhulené generace hippies a jejich revoluce. Ještě když jsem našel fotku Grace Slick v Pop Music Expresu s textem “květ mezi květy“ tak mě tahle skupina hodně zajímala. Bohužel, jinou desku jsem v té době od nich nesehnal, až později měl kamarád jejich album Surrealistic Pillow a jiný kamarád z Prahy mi popisoval album Volunmteers jako tu správnou americkou desku. Někdy v polovině sedmdesátých let si chtěl jeden z kamarádů nahrát ode mě Franka Zappu a přijel ke mně a mezi jiným dovezl pásek na kterém byla tahle deska, pro mě nejlepší album od Jefferson Airplane, co jsem kdy slyšel. Taky patřilo k prvním CD, které jsem si po revoluci koupil.
Na albu z roku 1968 je jedenáct skladeb. Podle mne tady Jefferson Airplane předvádějí svůj nezaměnitelný styl v plné kráse. Je tu vše, proč se mi jejich hudba líbila před těmi čtyřiceti lety a proč se mi líbí i dnes. Pro mě nádherný zpěv Grace Slick, ještě když si ji představím jako velice pěknou ženu. Stejně kvalitní je zpěv i jejího manžela Paula Kantera. Celé to korunuje vícehlasý sbor. Všechny písničky mají nádherně tajemnou psychedelickou náladu, neznám z té doby lepší. Co se týká instrumentální stránka písniček tak v případě téhle kapely se mi hodně líbí kombinace akustických a elektrických kytar, které vytvářejí nádherné psychedelické tajemno. Z písniček se mi nejvíce líbí ty, které zpívá Grace Slick to znamená Lather, Greasy Heart, Triad, ona má v hlase něco co tam ostatní zpěvačky nemají stejně jako Janis Joplin. Hodně se mi líbí skladba Triad , takto duet Paula Kantera a Grace Slick s Marty Balinem. Zajímavá je skladba Star Trek zpívaná Marty Balinem s parádním Kakonenovým sólem na kytaru s kvákadlem ala Jimi Hendrix. Kaukonenova hra vynikne i ve skladbách If You Feel a Crown Of Creation. Mám rád i trochu experimentální skladby Chushingura a The House At Pooneil Corners. Tím jsem vlastně vyjmenoval všechny skladby, mně se tahle deska hodně líbí, stejně jako podle mě jejich nejlepší dílo Surrealistic Pillow.
Pro mě jsou obě alba jak Surrealistic Pillow tak Crown Of Creation za pět hvězdiček.
↧