Tohle album ještě s jedničkou a trojkou patřilo k prvním deskám, které jsem si nahrál na první vlastní magnetofonový pásek. Led Zeppelin byli od začátku, co jsem se začal o muziku zajímat, moji hudební hrdinové dospívání. Skupina mi imponovala nejen muzikou, ale i vizáží.
Tahle deska, jejíž vydání následovalo bezprostředně po debutu, z toho je vidět jak byli plni nápadů, které se snažili realizovat. Úvodní skladba Whole Lotta Love v překladu jak mi řekl kamarád „celý kopec lásky“ je neuvěřitelně tvrdá a rychlá skladba. Už Jimmyho fantastický úvodní riff a to až free jazzové kytarové sólo uprostřed. To je tvrdý rock ostrý jako břitva, navíc živé provedení na albu Song Remains The Same nemá konkurenci. Písničky What Is and What Should Never Be a The Lemon Song nastolují již tradici typicky zeppelinovských poloakustických skladeb. Líbí se mi i verš ze skladby The Lemon Song “ vymačkej mě jak citron“. Tori Amos zamilovaná do Roberta Planta udělala coververzi skladby Thank You, ale tato verze zdaleka nedosahuje tu křišťálovou čistotu a atmosférično originálu. Tahle píseň je poslení skladbou na straně A. Strana B začíná dvojskladbou Heartbreaker a Living Loving Maid, tan těžký rif první skladby prostě miluji, a to tak, že jsem jej měl jeden čas jako vyzváněcí tón. Na kontrolním dnu mi někdo volal, odpálil jsem to, ale nečekal jsem otázku investora “ vy jste na Zeppelin“ přitakal jsem mu. Po ukončení jednání mi sdělil, že se mu taky líbí. Po tradicionálu Ramble On následuje Moby Dick s tehdy populárním sólem na bicí. Čtyřminutové bubenické sólo je jen zlomek toho co předvádí John Bonham na albu Song Remains The Same. Závěr alba obstará blues Bring It On Home s parádním zpěvem i harmonikou Roberta Planta.
Hodnocení téhle klasické zeppelinovské desky je jednoznačné pět hvězdiček.
↧