Když jsem byl na vojně tak vyšlo tohle album a taky album In Through The Out Door od Led Zeppelin. Mladší bratr obě tyhle desky nechal nahrát a pásek mi na vojnu poslal. Příležitost jak si muziku poslechnout byla dost mizerná, ale podařilo se, ani jedna deska mě tehdy nezaujala. Poslal jsem pásky domů, že si to pořádně poslechnu, až se vrátím z vojny. To jsem udělal a výsledek byl stejný. Nemohl jsem překousnout ten hitparádový počin Another Brick In The Wall Part Two, jak mohla kdysi tak skvělá kapela tak hluboko klesnout. Pásek jsem odložil a pouštěl jsem si radši jiná alba. Kamarád dostal od sestřenice ze Spojených států vinyl a nabízel mi, jestli bych si ho od něj koupil. Odolal jsem, ta deska mě prostě nezaujala a vyhazovat pět stovek jsem nechtěl.
Tohle dvojalbum vlastně není až tak špatné, je to více sólová deska Rogera Waterse, ve které kritizuje britské školství. Je tam více písniček, než rockových suit, které byly doménou Pink Floyd. Co se týká textů tak proti nim nemám půl slova, parádní. Podle popisu koncertu v bulletinu Jazz, tak to musela být bomba, po nafukovacím praseti stavěli mezi kapelu a posluchače zeď, aby ji na závěr zbořili. Všechny články v tisku a doporučení kamarádů mě nepřiměli k tomu, abych si album pustil a svým způsobem si jej oblíbil. Po revoluci najednou přišel do kin film The Wall v hlavní roli s Bobem Geldoffem. Samozřejmě jsem na to do kina šel a ta muzika až ve spojení s tím filmem si mě získala. Při nahrávání téhle desky se ještě rozšířila propast mezi Rogerem Watersem a zbytkem kapely. Psát něco o písničkách, které každý zná, to myslím nemá vůbec smysl. Já to ani pořádně neumím.
Když bych měl hodnotit tuhle desku tak klasické audio album je u mě za tři hvězdičky a ve spojení s filmem je to jasných pět. Proto tuhle desku hodnotím průměrem a to je čtyři hvězdičky. Možná budu ke kapele nespravedlivý, ale já to tak cítím. Kapela, která tuhle desku nahrála už není tou kapelou, která nahrála takové skvosty jako je Piper At The Gates Of Dawn a Ummagummu.
↧