Tak Journey a jejich albový debut... po mojí předchozí recenzi prvotiny Sex Pistols trochu překvapení, jako když kvalitní arabiccu nahradíte meltou.
V úvodu bych měl poznamenat, že jsem na tom s touhle kapelou a jejími souputníky z tzv. AOR, jako jsou Kansas, Boston nebo třebas Saga, úplně stejně, jako kolega b.wolf. Já jsem se ale zajímal především o punkové a post-punkové kapelky a také jsem začal nesměle vstřebávat jazz, blues a soul.
Nahlížet na tuhle kapelu, a jejich první album, jako na derivát Santany by mohlo posluchače spíše odradit. Já jsem sice v počátku "náslechu" taky slyšel především santanovské hammodky a kytarové kudrlinky, ale "státotvornou" úlohu má na albu i zkušený veterán na bubenické židličce Aynsley Dunbar, který drží rytmiku i bez hráčů na perkašny.
Po několikátém poslechu jsem ale začal oceňovat to, jak kapela dokáže skladbu dobře vystavět a připravit postupně půdu pro nápaditě pojatá sóla kytaristy Neala Schona. Určitě se tak děje v prvních dvou skladbách "Of A Lifetime" a "In The Morning Day".
V úvodní čtvrtině instrumentálky "Kohoutek" (proč právě takový název?) slyším skoro ursínyovské plochy vytvářené monotoně hraným motivem klavíru tak, jak to známe z Dežova alba Nové mapy ticha.
Na zbytku alba se již ředí jinak poměrně silný vývar, který Journey servírovali v úvodních třech skladbách. Rolie, Dunbar a především Schon rozhodně nenudí, ale vnímavější posluchač už tuší, jak bude skladba vedena a čím vyvrcholí. Živě musela být kapela určitě koncertní atrakcí.
Bohužel, na více jak tři hvězdy to ale není. A to zaokrouhluji z 2 1/2 nahoru, protože Gregg Rolie opravdu zpívá velice dobře a zajímavě.
P.S.
Nějak instinktivně cítím, že cosi blízkého soundu Journey, mohli hrát zdejší M.Efekt, s Oldou Veselým v sestavě. Ale tahle možnost padla s nástupem "Pleška" Semelky.
↧