OHŇOSTROJ POZITIVNÍ ATMOSFÉRY
Není těžké zvědět, že ve středoanglickém Birminghamu, který byl hnací silou Průmyslové revoluce ve Velké Británii, byly založeny dva ze čtyř největších britských bankovních domů - Lloyds Bank (zal. 1765) a Midland Bank (zal. 1836). Ovšem určit přesný počet hudebních uskupení, která ve "městě tisíce řemesel" vznikla ve druhé polovině 20. století, možné snad ani není. Lze pouze připomenout několik nejznámějších jmen, která představují žánrově přepestrý mix - The Spencer Davis Group, The Move, The Idle Race, Traffic, The Moody Blues, Electric Light Orchestra, Rare Bird, Black Sabbath, Uriah Heep, Wizzard, ad. Nezastupitelné místo mezi plejádou zdejších slavných mají rovněž velmistři melodického hard rocku Magnum.
Jejich příběh začal v roce 1972, kdy se kytarista a skladatel Tony Clarkin připojil k trojicí Bob Catley (zpěv), Kex Gorin (bicí) a Bob Doyle (baskytara), jehož brzy vystřídal Dave Morgan: "Náhodou jsem byl u toho, když Doyle odešel, jen proto jsem dostal tenhle job!". Pobyl tři roky, načež vratký post na celá dvě desetiletí zastabilizoval Colin 'Wally' Lowe. Personálním změnám se však skupina neubránila ani v následujícím období, jádro kapely Catley/Clarkin ale zůstávalo nerozlučné, jak dvojčata ze Siamu.
Po letitých angažmá v místních klubech, včetně vyhlášeného nočního podniku Rum Runner na Broad Street v centru města, studiovkách Kingdom of Madness (natočený materiál se svého vydání dočkal u Jet Records až po dvouletém zrání) a Magnum II (pod producentským dohledem Leo Lyonse, bývalého basáka Ten Years After, který mj. spolupracoval s UFO), živáku Marauder (záznam večera v londýnském klubu Marquee z 15. prosince 1979) a předskakování při turné Whitesnake, Blue Öyster Cult, Def Leppard, Krokus i dalších birminghamských rodáků Judas Priest, se přiblížil zásadní zlom v historii kapely.
V roce 1980 klávesáka Richarda Baileyho nahradil Mark Stanway, s nímž během třinácti podzimních dnů v londýnském Town House Studios připravili materiál na novou desku v produkci Jeffa Glixmana (mj. Kansas). Závěrečný mix v Clarkinově režii však nabral bezmála dvouleté zpoždění, album tak nakonec vyšlo až v únoru 1982!
Spor mezi dvěma původně zvažovanými názvy "On The Edge Of The World" a "The Spirit" vyhrál třetí vzadu Chase The Dragon, což zamotalo hlavu i autorovi obalu, jímž byl slovutný americký malíř a ilustrátor v oblasti sci-fi a fantasy Rodney Matthews: "Vycházel jsem z toho, že nahrávka se bude jmenovat "The Spirit" a bude mít rozevírací obal, nakonec ale bylo všechno jinak…," ozřejmil umělec, v hudebním světě proslulý dalšími nevšedními díly; vedle opakované spolupráce s Magnum (tituly The Eleventh Hour, On A Storyteller's Night a Princess Alice and the Broken Arrow) třeba zmínit alba No Mean City (Nazareth) či Metromania (Eloy). Logo souboru protentokrát ozdobil mečem, vsazeným do prvního "M" v jeho názvu - snad aby byl po ruce na obranu před nekonečnými hordami nepřátel, kterým je pompézní tvorba trnem v oku a osinou v prdeli.
A právě Matthewsův obal se dvěma hrozivými dinodraky v bizarní krajině s futuristickým hradem přitáhl moji pozornost k formaci, jejíž předchozí počiny mi v tisícileté vodě atraktivních titulů, jež přinášely pražské burzy, v čase vydání unikly. Nakonec jsem je také vylovil, přesto z prvních desek Magnum dávám stále přednost třetí studiovce.
Obsahuje osmero důkladně proaranžovaných písní v podání vyrovnané pětice muzikantů, kteří své instrumentální ambice vložili ve prospěch celku. Strhující vypravěč podmanivých příběhů Catley se na albu představí ve skvělé hlasové formě a skladatelský Mistr Clarkin, jemuž v žilách kolují nápady a v srdci buší pompa, potvrdí svůj cit pro povznášející melodie, klenuté jak strop Exeterské katedrály. Rytmika bezchybně šlape a vzletné klávesové plochy dotvářejí typický sound, nadýchaný jak domácí knedlík. Žádné honění vlastního ega, ale týmová práce - termín, jehož obsah dokáže tahle hudba naplnit beze zbytku, ať už se odehrává pod vlajkou AOR, melodického, pompézního či stadionového rocku, nebo pod úplně jiným heslem. Vždy spolehlivě vyčistí mysl a osvěží duši.
Nejvzletnější čísla Soldier Of The Line, The Spirit a Sacred Hour se stala pevnou součástí koncertního setlistu, album proniklo do britské Top 20 (#17) a posloužilo jako předloha pro další vydařená a ještě vydařenější pokračování.
Ani obdivuhodné čtyřicetileté úsilí pánů Catleyho a Clarkina pod značkou Magnum ale nemohlo změnit realitu - baštou pomprockové scény zůstala Severní Amerika. Dokázali však přesvědčit, že okázalost může působit nenuceně a přirozeně i v evropském podání. Řečeno slovy z reklamní kampaně společnosti Algida: "Magnum je vyznání i způsob života. Potěšení plné rozkoše, neodolatelné zvenku, lahodné uvnitř. Magnum je ten pravý požitek!"
Jsou pro mě důkazem, že ne každá reklama lže.
6. 5. 2012
↧