Po popravě předchozího sólového počinu "Waters of Eden" jsem poslechem alba "Pieces of The Sun" mile překvapen. I když musím přiznat, že úvodních cca 25 vteřin alba mě trochu vyplašilo. Jakoby kapela pokračovala v tom, kde skončila na předchozím "Waters of Eden". Po stršidekné půlminutce se zvuk mění v důraznější crimsonovské pojetí hry basy a bicích tak, jak to mají fans KC rádi na nahrávkách z devadesátek.
Upozaděním syntezátorů se Tony Levinovi podařilo ubrat na "jásavosti" výsledného produktu a připravit solidní album, které se mi dobře poslouchá. Strejček drží celou kostru kapely pevně za krk svých nástrojů a jisté přitvrzení zvuku skladbám jenom prospělo.
Vítaným osvěžením je hra bubeníka Jerryho Marotty na saxofon(!!!) ve sklidněné pohodovce "Tequila".
To, že tohle album vnímám jednoznačně lépe, než jeho předchůdce, je pravděpodobně způsobeno i změněným pojetím Marottovy hry na bicí a jiným sejmutí zvuku bicí soupravy, které připomíná hru mojí rockové bubenické jedničky Terry Bozzia na dvou albech s Levinem a Stevensem (Black Light Syndrome a Situation Dangerous).
Strejčku Tony, tentokrát poctivé tři hvězdy bez kompromisů!
A nebo ne?
Nenabídl jsi žádné "oplodňováky" ani univerzální filmovou muziku jako na dvojce. Možná si tím ztratil nějakou potencionální prog soudružku, ale v mých očích je to značné plus a tak... já ti nakonec dám tři a půl (a zaokrouhluju na čtyři), protože jsem tvůj veliký supportér.
↧