Skupinu Vanilla Fudge jsem poznal tak, že jsem si někdy počátkem roku 1972 nahrál od kamaráda desku Renaissance. O skupině tehdy v Melodii nebyla ani řádka, jediná informace byla v sleevenote k desce Progres Organization, s poznámkou, že zajímavým způsobem zpracovali písničky jiných autorů. Později jsem si nahrál zbytek diskografie včetně druhého alba, které se asi nikomu nelíbí. Na stránkách se píše, jak zásadním způsobem ovlivnili tvrdě rockovou scénu, s tím až tak nesouhlasím. Myslím si, že zásadní kapelou pro kapely hrající tvrdý rock byla jednoznačně kapela Velvet Underground, jejich první a hlavně druhé album definovalo všechny tvrdě rockové směry včetně punku a psychedelie. Vanilla Fudge se nedá upřít obrovský vliv na později vzniklou kapelu Uriah Heep,v podstatě i Deep Purple a ta hutnost byla i ve skladbách Black Sabbath. Led Zeppelin vycházeli přímo z tvorby Yardbirds a blues, a že si Bonham koupil bicí podle Appiceho , je stejné jako, že si Page koupil stejnou kytaru jako Hendrix. Přesto se jim nedá upřít velký vliv na tvorbu kapel v Evropě v USA to tak slavné nebylo. Nicméně mně se tehdy i dnes jejich desky líbí, a o to větší byla moje radost, když jsem se dozvěděl, že skupina skoro v původní sestavě vystoupí v Praze a v Brně, lístek už mám koupený a navíc se mi podařilo sehnat debutové album na vinylu ve stavu jako nové, ještě kdyby se podařila dvojka taky na vinylu, tak bych byl spokojen.
První album skupiny Vanilla Fudge je složené pouze z převzatých písní. Začíná skladbou Tiocket To Ride od Beatles a končí Eleonor Rigby od stejné kapely. Jejich úprava je značně zpomalená a opravdu hodně hutná. Instrumentální výkony hlavně rytmické sekce jsou excelentní. Nejznámější skladbou z této desky je skladba You Keep Me Hangin' On, kterou poprvé představilo světu trio Supremes s mladičkou Dianou Ross. Mně osobně se hodně líbí skladba People Get Ready i She's Not There, zvláště ta druhá jmenovaná od Roda Argenta. Celá deska musela v té době působit, když vyšla jak bílá vrána, tak tvrdý a těžký sound v té době nikdo nehrál a ty popové písně úplně jinak vynikly. Nedivím se, že toto se líbilo Zdeňku Klukovi a zvolil podobný sound když nahrával debutové album své skupiny Progres Organization. Zajímavý je i vícehlasý vokál a Hammondovy varhany, tyto prvky skoro beze zbytku převzali Uriah Heep. Skupina se rozešla a rytmika založila skupinu Cactus, která se prezentovala úplně jiným soundem, prý aby je nikdo napoprvé nepoznal. Tuhle desku mám vedle desky Renaissance asi nejradši, ale mrzí mě ten nepůvodní materiál. Renaissance je až na Donovanovu Season Of The Witch skoro autorská deska, ale tady jsou od nich poze přechody mezi skladbami.
Kvůli nepůvodnosti jsem chtěl dát tři hvězdy, ale když jsem si pustil desku tak musím dát tři a půl zaokrouhlené nahoru na čtyři.
↧