Se skupinou Butthole Surfers jsem se poprvé potkal na cyklostylových stránkách fanzinu Rock 88, který vydával v Jihlavě můj kamarád. Skupina mě zaujala jednak svým názvem „Surfeři řitních otvorů“ a druhak popisem tehdy aktuálního alba Locust Abortion Technician. Pokusil jsem se sehnat si nějaké album k nahrání na kazetu, ale jednalo se spíše o undergroundovou skupinu, a tak jsem se s hudbou, kterou skupina hraje, seznámil až po revoluci, když mi kamarád nahrál alba Rembrant Pussyhorse Locust Abortion Technician,které si zapůjčil v půjčovně CD v Paláci kultury. Hudba, která je zaznamenána na těchto deskách je hodně divoká a plně odpovídala jejich popisu v časopise. V tomto časopise, který nepřestal vycházet, byla informace o novince s názvem Hairway To Steven, název byl parafrází hitu Led Zeppelin. Na této desce nejsou uvedeny názvy skladeb, skladby jsou popsány pouze piktogramy. Piktogramy jsou dost obscéní, a kdo si je chce prohlédnout, ať si koupí album, tak jako já. Někdy v roce 1994 vyšla zmínka o novém albu skupiny s názvem Independent Worm Saloon, které produkoval bývalý baskytarista Led Zeppelin John Paul Jones. Tohle album jsem si koupil jako první, dříve vydaná CD nebyla na trhu. Později jsem si koupil i zbývající alba. Hudba téhle skupiny je hodně zajímavá takový mix tvrdého rocku, bláznivin Franka Zappy a americké country. V encyklopediích jsou vedeni pod heslem hardcore, nevím přesně, co to znamená, ale mně se jejich hudba líbí.
Na albu s názvem Independent Worm Saloon je sedmnáct skladeb. Tohle album je hodně pestré už úvodní tvrdá skladba Who Was In My Room Last Night?, která začíná proslovem a pak v ní skupina několikrát změní rytmus. Skladba má ohromný vnitřní tah a hodně se mi líbí. Do skladeb The Wooden Song a Tongue, které začínají jako normální písničky od spřátelené kapely R.E.M s nádechem country zamontovala skupina něco freak outů na způsob raných desek Mothers Of Invention. Velice působivé to je taky ve skladbě Alcohol, Gibby Haynes zpívá přesně tak jak se mi to líbí, to znamená civilně bez toho, abych měl pocit, že mu někdo zavřel pytlík do svěráku a točí kličkou. V písních je taky znát vliv britských Led Zeppelin, který jim vtiskl producent John Paul Jones. Nejdelší skladbou desky je závěrečná Clean It Up, která připomíná skladbu America Drinks & Goes Home od Mothers Of Invention z alba Absolutely Free, ale když u Mothers slyšíte zvuky cinkání skleniček, brblání opilců a jakousi kavárenskou muziku, tak u Butthole Surfers je tomu trochu jinak tady se jedná opravdu o čištění ve smyslu zvracení a jiných tělesných zvuků a do toho nehraje jazz, ale hodně ostrý rock. Od skupiny mám nejradši alba Rembrant Pussyhorse a Locust Abortion Technician, tohle album už není tak syrové a drsné, ale stejně ční vysoko nad ostatní alba z té doby.
Pro mě je tahle deska za tři a půl hvězdičky zaokrouhlené dolů a doporučuji všem těm komu se líbí tvrdý rock s esencí freak outů.
↧